Akce tohoto týdne:

Jules Verne: balíček 12 elektronických knih (PDF+ePub)     za 528  238 Kč (-55%)

Náhodná ukázka:

Kapitola 32

Za svítání se po strnulé obloze přehnal burácivý hrom, až jiskry lítaly. Na městské báně tiše padal déšť, tryskal z okapových rour a hovořil neznámými podzemními jazyky pod okny, kde neklidně snili Jim a Will. Z jednoho snu se překulili do následujícího, ale zjistili, že jsou všechny střižené z téže tmavé zpuchřelé látky.

Při tom rachotivém víření bubnů došlo k další věci: Na promáčené ploše poutě se najednou křečovitě probral k životu kolotoč. Jeho orchestrion vypouštěl páchnoucí výpary hudby.

Nejspíš jen jedna jediná osoba v městě slyšela a uhádla, že se kolotoč zase točí.

Dveře domu slečny Foleyové se otevřely a zavřely, její spěšné kroky zněly ulicí.

Když se pak blesk zmrzačeně roztančil po chvíli plně obnažené, chvíli navždy zmizelé zemi, hustě se rozpršelo.

V domě, kde bydlel Jim, i v domě, kde bydlel Will, když se déšť při snídani lísal na okna, bylo slyšet neustávající tichý hovor, pak křik a znovu klidný hovor.

Ve čtvrt na deset se do tohohle nedělního počasí vyštrachal Jim v plášti do deště, v čepici a galoších.

Zastavil se a zamířil pohledem na střechu, kde včera smyli cestičku po obřím hadovi. Pak upřel oči na Willovy dveře, aby se otevřely. Stalo se. Objevil se v nich Will. Za ním hlas jeho otce: „Chceš, abych šel s tebou?“ Will rozhodně zakroutil hlavou.

Oba chlapci, omývaní z nebe, důstojně kráčeli k policejní stanici, kde budou vyprávět, ke slečně Foleyové, kde se znovu omluví, teď šli jen s rukama v kapsách a vzpomínali na včerejší strašidelné záhady. Ticho po chvíli prolomil Jim:

„Když jsme včera večer umyli tu střechu a já pak usnul, zdálo se mi o pohřbu. Šel po Hlavní třídě, spíš jako nějaká návštěva.“

„Myslíš… průvod nebo přehlídka?“

„Přesně tak! Tisíc lidí v černém, černé kabáty, černé klobouky, černé boty a rakev byla třináct metrů dlouhá!“

„To mě podrž!“

„Právě! Co třináct metrů dlouhého potřebuje pohřbít?! napadlo mě. A v tom snu jsem k rakvi doběhl a nakoukl jsem dovnitř. A teď se nesměj.“

„Moc legrační mi to nepřipadá, Jime.“ „V té veliké dlouhatánské rakvi byla velká dlouhá svraštělá věc, něco jako švestka nebo ohromné zrnko vína vysušené na slunci. Jako veliká kůže anebo hlava obra nechaná vyschnout.“

„Ten balon!“

„No jo!“ Jim se zarazil. „To se ti asi zdálo totéž! Jenže… balon nemůže umřít, nemyslíš?“

Will mlčel.

„A pohřby se pro balony taky nedělají!“

„Jime, já…“

„Balon zatracenej, ležel tam jako hroch, ze kterého někdo vypustil vzduch –“

„Jime, včera večer…“

„Vlající černé chocholy, hudba bubnuje na černým sametem zahalené bubny, černou slonovinu, páni, to bylo! A já jsem k tomu všemu ještě musel ráno vstát a říct to mamince, ne všechno, ale stačilo to, aby začala brečet a ječet a zase brečet, ženský pláčou s radostí, nemyslíš? Říkala, že má syna kriminálníka, ale – my jsme přece nic špatného neudělali, viď, Wille?“

„Vím o jednom, co se málem svezl na kolotoči.“

(...)

(Ray Bradbury, Tudy přijde něco zlého)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville