Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Nad oslepnutím svým co strach jsem cítil, tu z plamene, jejž nemohl zrak snésti, dech vyšel, který pozornost mou vznítil, Řka: „Než nabudeš zraku, na mne jesti, když strávil jsem jej, aby za náhradu můj hovor mnohou potěšil tě zvěstí. Nuž, odhal duši svou mi do základu, kam směřuje; dej tomu výhost zdání, že’s ztratil zrak, tys zmdlel jen jeho vládu. Neb, jež tě vede rájem, ona Paní má v pohledu svém síly plamen žhavý, již druhdy Ananias, měl v své dlani.“ — Já pravil: „Dřív neb pozděj’, vždy v čas pravý mé oči uzdraví, jež byly brány, kterými vešla ohněm, jenž mě tráví. To Dobro, jímž dvůr tento požehnaný, jest A i O všech písem, láska čítá buď silně je, buď slabě z každé strany.“ A tentýž hlas, jímž útěcha mi vlitá, pro náhlé zdánlivé mé oslepení, zas dále k řeči myšlénky mé splítá. — „Na hustším sítě třeba protřesení, (on pravil) luk tvůj k takovému cíli kdo napjal, třeba dát mi vysvětlení.“ Já: „Filosofické důvody síly dost mají s autoritou, jež ztad splývá, že láska taká v duši mou se chýlí. Neb dobro, pokud znané, dobrem bývá, tak vznítí lásku, a tím stále větší, čím výtečnosti více v sobě skrývá. Tož k bytosti, jež ostatní tak předčí, že dobro každičké mimo ni jsoucí jest paprsk světla jejího, vždy s péčí Se musí obraceti duše vroucí všech v lásce, kteří pravdu poznávají, na níž spočívá tento důkaz skvoucí. A s pravdy této hlubokými taji, mne seznamuje ten, jenž učí znáti mne lásku, věčné bytosti jíž plají; Hlas mistra pravého já slyším vláti, jenž o sobě tak pravil ku Mojžíši: Chci všecko dobro tobě ukázati. I tvoji rtové konečně ji dýší hned na počátku zvěsti tvé, nad jiné, když nebes taj oznámil’s světa říši. —“ — „Po rozumu a slovu božím (plyne hlas ke mně), jež se spolu provázejí, zřím láska tvoje k Bohu že se vine. Zda ale, mluv, se jiné struny chvějí v tvém srdci, zjev mi zuby lásky tvojí, kterými útroby tvé krvácejí?“ — Mně neostalo skryto ve závoji, co orel Krista chtěl a v jaké svody, já poznal, obrátit chce zpověď moji. I pravím: „Všecky tyto silné hlody, jež mohou srdce k Bohu obrátiti, v mé lásce vroucí nabývají shody. Neb světa jsoucnost, pak i moje žití, smrt, kterou trpěl On, bych živ byl dále, a naděj, kterou jak já každý cítí, A jisté poznání to neustálé, ty odtrhly mne klamné lásky moři, břeh lásky zjevily mi dokonalé. A pro listy, jimiž sad stkví se v zoři věčného zahradníka, též jsem vzňatý dle dobra, které z něho jim se noří.“ — Co mlčel jsem jak ustrnutím jatý, zpěv sladký nebem zněl, a moje Paní též pěla s nimi: Svatý, Svatý, Svatý! Jak ostré světlo probouzí ze spaní, tož zraku duchem, jenž se vrací zpátky, (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
