Dante Alighieri
překlad: Jaroslav Vrchlický

BOŽSKÁ KOMEDIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zpěv dvacátý sedmý

 Teď Otci, Synu i Svatému Duchu
 pět začla slávu rajská obec širá,
 až zpitý byl jsem v přesladkém tom ruchu.
 
 Co zřel jsem, zdálo se mi všehomíra
 být úsměvem, tož zpitost moje sklání
 se v sluch můj a se zrakem do mne vtírá.
 
 Ó plese nevýslovný! Slasti plání!
 Ó žití, v němž se s mírem láska skvěje!
 Ó jisté bohatství a beze přání!
 
 Přede mnou čtyři zářné obličeje
 se zastavily; jenž se první kmitnul,
 zřím větší světlo, vůkol kterak leje.
 
 A jeho vzhled takým bleskem svitnul,
 jak s Martem Joviš kdyby ptáci byli
 a jeden s peřím druhého by slítnul.
 
 Ta prozřetelnost, kterou v sbor ten chýlí
 se řád a úřadů všech rozdělení,
 kol ticho kázala a v této chvíli
 
 Jsem slyšel: — „Jestli barva má se mění,
 jak promluvím, se nediv, ihned chystá
 se těchto všech kol náhlé zabarvení.
 
 Jenž na zemi se chopil mého místa,
 dím mého místa, ten je ztracen,
 neb prázdné jest před obličejem Krista.
 
 Jím v stoku nečistou můj hrob jest zvrácen,
 tak plný krve a tak plný smradu,
 že plesá nad tím ten, jenž odsud skácen.“ —
 
 Tou barvou, když jest slunce na západu
 neb východu a proti mraku stojí,
 zaplálo celé nebe vpřed i vzadu.
 
 Jak žena cudná, která v těžkém boji
 zůstává pevná, když o pádu jiné
 zvěst slyší, přece chvěje se a bojí:
 
 Tvář Bice změnila a ihned stinné
 se stalo nebe kol jak v onom čase,
 když umřel boží Syn. Však dále plyne
 
 Řeč nová nyní v proměněném hlase;
 však jiným hlaholem se ozývala,
 však obličej svůj neproměnil zase:
 
 — „Slyš, Krista nevěstu nevychovala
 mý, Lina, Kleta krev jsou pro ní dána,
 by zlato svému domu vyzískala,
 
 By nebes jí se otevřela brána,
 tož Pia, Sixta i Calixta v lkání
 i Urbanova krev je prolévána,
 
 A nebyl úmysl náš ani přání,
 by křesťanů díl jeden po pravici
 stál papežům a druhý k levé dlani,
 
 Ni klíče svěřené mi vévodící,
 by znamením se proti křtěným staly,
 v boj táhly na válečné korouhvici.
 
 Ni na pečetě by můj obraz dali,
 na privileje prodané a lživé,
 čímž stud a hněvu jiskry ve mně vzplály.
 
 V pastýřů rouchu stádo vlků chtivé
 tam vidět můžeš, bloudí všemi lady;
 Kdy pomůže nám Nebe milostivé?
 
 Bask s Caorsinem chystá se již hlady
 pít naši krev: o jak počátku krásný
 v zlý konec řítíš se a v jaké spády!
 
 Leč prozřetelnost, jíž Scipio šťastný
 zachránil slávu světa Římu záhy,
 již tuším obrat přivede sem spasný.
 
 Ty, který uzříš opět zemské prahy
 pro tíži těla svého, co neskrývá
 má před tebou řeč, zjev jim, synu drahý!“ —
 
 Jak ze zmrzlých par v našem vzduchu mžívá,
 když roh nebeské Kozy na své pouti
 se dotkne Slunce a s ním na čas splývá:
 
 Tak éther zřel jsem do výše se pnouti
 a sněžit vzhůru vítězící páry,
 jež s námi dlely. Moje oko hnouti
 
 Se musilo za blýskavými tvary
 vždy dále, dále, až (...)
(......)