Dante Alighieri
překlad: Jaroslav Vrchlický

BOŽSKÁ KOMEDIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zpěv třicátý druhý

 V svém plesu stopen patřící kmet na se
 vzal dobrovolně úřad učitela,
 a toto znělo v svatém jeho hlase:
 
 — „Tu ránu, již nám zahojila zcela
 Marie, ta, jež u nohou jí sedí,
 nám dala kdysi a ji otevřela.
 
 A v řadě třetích trůnů zrak tvůj hledí
 na Rahel, pod Evou jest místo její
 u Beatrice (děl v své odpovědi).
 
 Tam Sara, Rebeka, Judita, pějí
 i ona, která toho byla matkou,
 jenž z hříchu zpíval Miserere mei.
 
 Od stupně k stupni můžeš cestou krátkou
 vše zříti dle jmen, jež má ústa sdělí,
 list po listu tou růží bloudě sladkou.
 
 Od stupně sedmého až dolů celý
 ten pruh a vzhůru zpět Židovky mají,
 a všecky lístky květiny té dělí.
 
 Neb podle zraku v zeď se srovnávají,
 jímž zřely druhdy ke učení Krista
 a svaté stupně ty tak roztínají.
 
 Kde zralá je ta růže plnolistá
 ve částech všech, tam zasedli pak sobě,
 jichž víra v příští Krista byla jista.
 
 Na druhé části kde se jeví tobě
 dost místa prázdného, tam sedí v zoři,
 již věřili Naň v jeho příští době.
 
 Jak s této strany v pohled tvůj se noří
 ten vznešený trůn, jejž má svatá Panna,
 a stupně pod ním rozhraní zde tvoří:
 
 Tak v druhé části trůn svatého Jana,
 jenž svatý snášel poušť a umučení,
 dvě léta pekel hostila jej brána.
 
 A pod ním zvláště sedí vyvolení:
 tož František, Benedikt s Augustinem
 a jiní v kruzích nižších rozhostění.
 
 Teď Prozřetelnosti se opoj kynem,
 neb jednou oba víry obličeje
 spočinou stejně v tomto sadu stinném.
 
 Věz, směrem stupně, který dolů spěje
 a v středu dělí tyto obě stěny,
 tlum duší cizí zásluhou se kreje,
 
 Ne vlastní; jsou tu všecky podmíněny;
 dřív nežli všecky měly volbu pravou,
 ty Bohem z těla byly uvolněny.
 
 Ty ujištěn být můžeš mou v tom zprávou;
 viz tváře jich, slyš dětské jejich písně,
 když popatříš tam na ně s bystrou hlavou.
 
 Teď pochybuješ, mlčky stojíš přísně,
 já ale rozvážu ti uzel tuhý
 a z myšlének tě vysvobodím tísně.
 
 Kam říše této jen se táhnou luhy,
 zde náhoda nemůže místa míti,
 hlad, smutek, žízeň nepřijdou v ty kruhy.
 
 Neb věčným zákonem, co můžeš zříti,
 je určeno, zde vše se v celek pojí,
 tak jako prsten, na prstu když svítí.
 
 A proto sem, k věčného blaha zdroji,
 ten nepřišel lid jen tak bez důvodů,
 dle větší nebo menší ctnosti svojí.
 
 Král, jímž ta říše trvá v lásky hodu
 a v také rozkoši, že vůle jiná
 se neodváží přát si větší shodu,
 
 Ten tváří veselou všem v život kyna,
 rozlévá milost, jak se líbí jemu,
 zde stač ti výsledek. To připomíná
 
 Dost jasně Písmo svaté světu všemu,
 když o dvojčatech v klínu matky praví,
 že propadla již tenkrát sváru zlému.
 
 Tož slušno, aby, jak se vlasy hlavy
 rozličně barví, též i kolem skrání
 svit nejvyšší svůj jas vil plápolavý.
 
 Tak k různým stupňům jsou zde povoláni,
 bez zásluh zde je milost rozsadila,
 jen prvním pudem jsou zde rozeznáni.
 
 Neb v dobách dávných k spáse dostačila
 jen víra pouhá otce tak i matky,
 (...)
(......)