Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
— „Ó Panno, matko, dcero Syna svého nejpokornější, nejvyšší všech tvorů, určený cíle záměru věčného, Tys lidskou bytost k důstojnosti vzoru tak povznesla, že Tvůrce její déle neváhal tvorem stát se v jiných sboru. V tvém lůně láska ona vzplála vřele, na jejímž ohni v míru věčném, v kráse ten nebes květ se rozvinul tak skvěle. Zde pochodní polední usmívá se tvá láska na nás, lidem v zemské rmuti jsi věčné naděje zdroj živý zase. Tys velká, vše tvé zmůže pokynutí, že milost kdo bez tebe v světě žádá, si přeje lítati však bez perutí. Leč dobrota tvá nepomáhá ráda jen tomu, kdo tě prosí; často rojí se sama, dlaň než k modlitbě se skládá. Se soucitem se milosrdí pojí a velkomyslnost, šlechetnost čirá; ba dobrotu všech tvorů zoveš svojí. Teď prosí tento, který z všehomíra vzlet nejdolejší strže a zřel žití všech duchů posloupně a k tobě zírá; Ó milostí svou rač jej posilniti, by ještě výše k poslednímu blahu moh’ smrtelným se zrakem odvážiti! Pro zření své já nenapjal tak snahu, jak pro jeho tě prosím s horoucností, kéž u Tebe má prosba moje váhu! Ó rozptyl každý mrak mu smrtelnosti svou prosbou, aby se mu rozevřela nejvyšší rozkoš v celé líbeznosti! Dál prosí, Královno, má mysl smělá, — co chceš, to můžeš — v takém popatření bys zdravé smysly zachovat mu chtěla. Tvá stráž kéž zmůže lidských pudů vření! Viz Beatrici a viz všecky svaté, jak modlí se za moje vyslyšení!“ — Na modlícího s pozorností vzpjaté ty oči, jež Bůh ctí, mně svědkem byly, jak vděčí se jim prosby blahovzňaté. K věčnému Světlu pak se obrátily; věř každý, oči tvoru nižádného se v také světlo nikdy nestopily. Já, k slednímu jenž cíli přání všeho jsem blížil se, jsem cítil ve slušnosti se tišit bouřný plamen žáru svého A Bernard, jeho pohled úsměv hostí, mi kyne již, bych oči zvedl výše, leč dělal jsem, co chtěl sám s ochotností. Můj ostřejší zrak vnikal víc a spíše do paprsků tak vznešeného světla, jež pravda v sobě, pravdu kolem dýše. A síla mého viděni tak zkvětla, že slovo zraku nepostačí ani, že vznešenost mou pamět zcela zhnětla. A jako ten, jenž vidí něco v spaní a dojem toho po snu trvá dále a jiného se v mysl mu nesklání, Mně dělo se, neb ač zmizelo v mále mé vidění, přec onu cítím něhu, jež zrodila se v mojí hrudi, stále. Pod sluncem takto tají spousty sněhu, tak věštby psané lehké na lupení ve větru ztrácely se v hravém běhu. Ó světlo nejvyšší, nad pochopení se lidí pnoucí, mojí duši vroucí vrať něco aspoň toho ze zjevení! Můj jazyk učiň silný, Všemohoucí, by aspoň jiskru této slávy tvojí moh’ zanechati věky pro budoucí! Když navrátí se něco v pamět moji a něco bude v (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky