Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
A úzkou stezkou spěly naše kroky kol mezi mukami a města zděmi, můj mistr napřed, já za jeho boky. — „O valná sílo, jež zlých kruhy těmi mne, jak chceš, vedeš neúmorná, svěží, mluv, ukoj moje přání; směry všemi! Ten lid, který zde v těchto hrobech leží, lze vidět jej? Hle, u všech vyzdvižena jsou víka, ale žádný, kdo jich střeží." On ke mně: „Všecka budou přiražena, až z údolí se vrátí Josafatu ti všickni s těly, v zem jež uložena. Po této straně velký hřbitov má tu sám Epikur i s velkou školou svojí, jenž s tělem učil též i duše ztrátu. Leč co se tady otázky tkne tvojí, máš hned být ukojen v svém přání hravě i v tom, jež tvůj ret vyslovit se bojí." Já: „Dobrý vůdce, že tak ostýchavě ti odhaluju srdce, tím se stává, bych stručný byl, jak vybíď jsi mne právě." „— Ó Toskánský, jenž v tato města žhavá jsa živ se blížíš v jemné výmluvnosti, zde postát dovolí snad tvá pouť tmavá. Tvé nářečí tě prozrazuje dosti jak syna oné ušlechtilé země, jíž snad jsem kdys byl k obtíži a zlosti." Tak z jedné rakve zní to náhle ke mně, i zděsil jsem se tak smutného hlasu, že k vůdci svému přitisk' jsem se jemně. On děl: „Nuž obrať se, proč trneš v žasu? Hle, Farinata z hrobu zvedá tělo! Jej vidět můžeš celého až k pasu." Již moje oko v jeho oku tkvělo, on jak by zhrdal pekla mukou zcela, výš zvedal prsa svá i svoje čelo. A mého mistra ihned ruka smělá mne mezi hroby k němu stavit pílí: „Střez ústa svá, co říci by mu chtěla!" Tu když jsem stál u hrobu jeho chvíli, on plaše změřil mne, jak v hněvu divý se tázal: „Pověz, kdo tví otci byli?" Já poslechnouti ve všem žádostivý nic netajil jsem, dal jsem vše um znáti, on obočí zveď trochu zádumčivý. Pak děl: „Tví otci mojich byli kati, mé straně byli soky ve zápase, že dvakrát jsem je musil z města hnáti." „Nechť vyhnáni, vždy vrátili se zase," já odpovídám, „ale strana vaše to umění tak neznala, jak zdá se." — Stín druhý z hrobu povstal, bez rubáše jsem viděl jej až k bradě, z hrobu půdy zdál na kolena zvedati se plaše. Jak zved se v hrobě, zíral kolem všudy, leč ztišiv zcela svoje roztoužení, zda se mnou někoho by nezřel tudy, Děl v pláči: „Jestli ducha vyšší chtění tě dolů v tento slepý žalář slalo, kde jest můj syn a rci, proč s tebou není?" Dím: „Vůlí vyšší, jak díš, se to stalo jenž tam mne čeká, ten mi podal ruky, váš Quido pro něho měl úcty málo." Neb slova jeho i druh jeho muky mi daly uhodnouti jeho jméno, že plnými jsem odpověděl zvuky. Tu vztyčil se: „Co tebou vysloveno? Že měl? Což nežije? Což nemůž' v sladký (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky