Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Jest místo v pekle, Malebolge sluje, jest barvy železné, ze skály holé jak celý ten krub, jenž je ovinuje. A právě v středu toho zlého pole tam zívá studna hluboká a šírá, jak zařízena, popíšu víc dole. A prostor kruhu, který oko zírá, tož mezi studnou, břehem tvrdé skály, dno v deset polí rozdělené svírá. Jak příkopy, by ochránily valy, se víc a více množí přede hrady, tak místo, kde jsou, patrní je z dáli; Týž obraz tvořila ta pole tady. A jak u zámků od jich prahů rojí se k zevnějšímu břehu můstky všady: Tak od skal paty srázy kolmé stojí a příkopy a pole protínají až k studni, která končí je a pojí. Se hřbetu Geryona na tom kraji jsme octli se; jde v levo básník, za ním hned v jeho stopy kroky mé se dají. Pláč nových muk zněl s nových katů láním, na pravo mistra krok jak doprovází, tím první sluj se ozývala lkáním. Zde na cíně hříšníci kol byli nazí, s té strany šli k nám proti obličeji, a s oné s námi rychlej' pod touž hrází. Jak Římané to mají v obyčeji pro velké davy v jubilejním roku na mostě, by lid přešel, obracejí Ti čelo k hradu a jdou v plném toku k svatému Petru, kdežto z druhé strany jdou druzí směrem k hoře v svorném kroku: Po obou stranách černé přes balvany jsem rohaté zřel ďábly, s bičem stáli, ze zadu na ně kruté dštili rány. Ach, na ramena jak hned nohy brali při první ráně, tak že ani věru na druhou aneb třetí nečekali! A jak jsem šel, mé oči padly v šeru na jednoho, a hned jsem pravil k sobě: „Znám tebe již, a v potaz paměť beru. I upírám naň svoje oči obě, muj vudce zastavil se, svoluje mi, že trochu zpátky jít moh' jsem v té době. Ten bičovaný mnil, že skryje se mi, když sklopí tvář, však pomohlo to málo. Já děl: „Ó ty, jenž klopíš oči k zemi, Když tahů tvých mne písmo nesklamalo, ty's Caccianimico, leč v tuto nouzi, v ten ostrý louh, ó pověz, co tě slalo?" On: „Bych se přiznal, duše má se vzpouzí, však nutí mne řeč tvoje příliš jasná, jež vzpomínku na starý svět mi vzbouzí. Věz, já jsem onen, jímž Ghisola krásná se podrobila Marchesově vůli, ať jak chce hnusná zvěst dí mnohohlasná. Sám z Boloňských jsem nepřišel v ty žuly, jich mnohem víc zde naříká týmž stenem, než co si říkat sipa navyknuli, Tam mezi břehy Saveny a Renem; a chceš-li svědectví neb doklad míti, na lakotnou hruď pomni, jež nám věnem." A co tak mluvil, bičem jal se bíti jej ďábel řka: „Ty darebo, zde ženy si za peníze nelze opatřiti!" Svůj průvod dostihl jsem zamyšlený, pak málo kroky v neveliké chvíli jsme přišli k srázu, jenž (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
