Dante Alighieri
překlad: Jaroslav Vrchlický

BOŽSKÁ KOMEDIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zpěv dvacátý prvý

 Od mostu k mostu hovoříce spolu
 o jiném, což má báseň nevypráví,
 jsme šli, a dospěli jsme ku vrcholu,
 
 By druhý jícen a v něm usedavý,
 ač marný pláč jsme zřeli; krok náš stane
 a jícen ten mně zdál se divně tmavý.
 
 Jak v zimě ve zbrojnici Benátčané
 si vaří smůlu tak, až musí žhnouti,
 by vysmolili lodě porouchané,
 
 A proto v době, když nemohou plouti,
 ten novou robí loď a ten cpe čile
 své lodi dužiny po mnohé pouti;
 
 Ten na předku, ten v zadním kuje díle,
 ten vesla dělá a ten točí lana,
 ten s větší plachtou a ten s menší píle:
 
 Ne oheň zde, však božská, svrchovaná
 moc tady vaří spousty smoly vřele,
 jíž břehu každá strana lemovaná.
 
 Tu viděl jsem, však nezřel nic v ní ztmělé,
 než varem po ní jak vír bublin táhnul,
 jak vzkypěla a jak zas klesla cele.
 
 A upřeně co dolů jsem se nahnul,
 děl vůdce ke mně: „Měj se na pozoru!"
 a na místo, kde stál jsem, po mně sáhnul.
 
 Já obrátil se podoben jsa tvoru,
 jenž viděti chce, co jej v útěk zrývá,
 však s náhlou bázní když se octne v sporu,
 
 Ač civí dál, přec s během neprodlívá,
 černého ďábla zřel jsem k svojí hrůze,
 jak rychle stoupal na skaliska divá.
 
 Ach, ve pohledu jak byl hrozný tuze!
 A v posuňkách jak vzhledu urputného,
 měl křídla vzpjata, nohu lehké chůze.
 
 Jak přímá, ostrá byla bedra jeho!
 Je tížil hříšník boky, moh' jsem zřiti,
 za nohou svaz jak držel nešťastného. —
 
 „U mostu našeho," — tak jal se výti:
 „Zlé spáry, zde je radní Zity svaté,
 jen dolů s ním, chci pro druhé též jíti;
 
 Neb tam jich množství, jako on jest, máte,
 tam každý za peníz až na Bonturu
 dá podplatit se a „ne" v „ano" mate!"
 
 V tůň shodil jej a obrátil se vzhůru
 na tvrdé skále; tak pes za zlodějem
 se neřítí, když popustíš mu šňůru.
 
 A onen zmizel, zas však nad peřejem
 se zkroucen mih'; z pod mostu tlapy dravé:
 „Co tady," křikly, „s svatým obličejem?
 
 Než v Serchiu zde jinak se to plave,
 a nechceš-li hrot našich vidlí znáti,
 tož nad povrch se nenoř smůly žhavé!"
 
 Víc než stem vidlí jali se jej práti.
 „Hleď, tajně ať tvá žravost něco lapí,
 zde schován v smůle musíš tancovati!"
 
 Tak kuchaři poroučet sluhům kvapí,
 a každý maso v kotli vidličkami,
 by nevyplulo nahoru, níž ztápí.
 
 Děl dobrý mistr dobrou radou známy:
 „By nezvěděli, že jsi se mnou tady,
 bys záštitu měl, skrč se za skalami!
 
 Co stane se mi pohany a zrady,
 tč neplň bázní, jindy se již stalo,
 že byl jsem při jich půtce, znám jich spády."
 
 Za konec mostu zašel kroků málo
 a k šestému když dostupoval břehu,
 mít klidné čelo, dosti práce stálo.
 
 A s oním vztekem, s bouří, jakou v bohu
 psi za žebrákem zběsile se řítí,
 jenž, kde jen stane, žebrá po noclehu:
 
 Z pod mostu všickni vyrazili lítí
 a na něho své (...)
(......)