Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Dál sami, bez průvodu v němém bolu jsme kráčeli, ten napřed a ten vzadu, jak přes ulici minoriti spolu. Mé myšlení tu rozjímajíc vádu na bajku Esopa v té padlo době o myši a o žábě. V tomto pádu Se teď a nyní víc nerovná sobě, jak s koncem začátek když mysl spojí, ty události uvažujíc obě. A myšlénka jak z myšlénky se rojí, tak tato jedna zrodila hned jinou, která mi v duši první bázeň dvojí. Já myslil tak: „Zde tito naší vinou za blázny byli k škodě, ku posměchu a tuším, to je mrzí. S nehostinnou Když vůlí vztek se spojí v ryčném spěchu, nás divěji štvát budou hněvní ďasi, než zajíce pes chytá bez oddechu." Já cítil, kterak strach mi ježí vlasy, a pozorlivý na zad okem těkám řka: „Mistře drahy, pro nás není spásy! Když neskryješ nás, Zlýchspárů se lekám, jsouť v patách nám, v své mysli poděšené je slyším již a každou chvíli čekám." — „Bych olovem já sklo byl podložené, tak nezachytil hych tvůj obraz vnější jak vnitřní," —děl můj mistr; — „pobouřené Tvé myšlénky však náhle podobnější svým posuňkem a tvarem mým se staly, že jedna rada obě ukonejší. Když s pravó strany tak se kupí skály, že v jistý přechod v novou tůň se pojí, ta honba domnělá se od nás vzdálí." Však nedokončil ještě radu svoji; já zřel, jak 's křídly rozpjatými pílí k nám ďáblů dav a nás chytit se strojí. Hned uchvátil mne na to mistr milý; tak dítě matka hřmotem probuzena, když vidí plamen, kterak vůkol střílí, Hned uchytí a prchá poděšena, víc jeho dbá než sebe, neustává div do košile jedné oblečena: S tvrdého břehu tak se v útěk dává můj mistr na znak po skloněné skále, jež bok druhého jícnu obehnává. Tak neubíhá voda ve kanále, by otočila bleskem kolo mlýnu, když k lopatkám se blíží nenadále, Jak mistr běžel v tomto skalném klínu mne na své hrudi nesa bázlivého; ne druhu, jeho roven jsem byl synu. Když jícnu dna se dotkly nohy jeho, sbor ďáblů stanul tam, kde trčí skála nad námi; on však nebál se víc zlého. Neb prozřetelnost, jež jim rozkázala, pátého příkopu by byli sluzi, od něho vzdáliti se, moc jim vzala. Zde lid jsme našli obílený, chůzí spěl zdlouhavou v té jednotvárné tiši, s mdlou tváří, plnou úzkosti a hrůzy. Jich očím kápě kutny byly skrýší, a jejich střih se k tomu vzoru chýlí, jak ve Clugny je posud nosí mniši. Na svrchu zlatem svým div neslnili, však uvnitř olovo tak tuze tlačí, že kutny Fridricha by slamou byly. Ó těžké pláště, na věčnost jež stačí! Vždy k levé ruce stále obráceni jsme s nimi šli a zřeli, kterak pláčí. Však pro tíž pláště v těžkém unavení šli zvolna tak, že, jak jsme hnuli bokem, jsme s novou tlupou byli seznámeni. Dím k vůdci: „Každým ohlédni se krokem, zda skutky zde, či jmenem kdos je známý, ó, prosím, v chůzi (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky