Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Ó plesej, Florencie, hle, již mává a křídly bije přes moře a země a peklem letí jména tvého sláva! Tvých měšťanů pět loupežníků plémě zde čítá, stud mnou při vzpomínce chvěje, to velkou ctí tvé neokrášlí témě. Leč pravdou-li, co k ránu v snách se děje, tož záhy; toho ty se budeš káti, co Prato ti, bych jiné minul, přeje. Nu, staniž se, co jednou má se státi, a byť se stalo, nebylo by záhy, čím sestárnu víc, větší žal mne schvátí. My šli; po schodech, jež nám byly prahy a sloužily ku sestoupení dolů, spěl vůdce v před, já v stopách jeho dráhy. A cestou osamělou v němém bolu v skal rozvalech a v troskách divých tesů jen ruka s nohou vždy musily spolu. Mne bolelo to, i teď chvím se v děsu, co viděl jsem, když tam se krok můj schýlil, i poutám ducha víc, než sám to snesu, Bych nejsa veden ctností dál nepílil, o dobro, jež mi dobrou hvězdou splývá neb něčím lepším, bych se neomýlil. Jak rolník, jenž na vršku odpočívá, když ono, které zemi osvěcuje, svou nejméně tvář zrakům našim skrývá. Když komárovi moucha ustupuje, zří, světlušek dav jak se v dole zdvíhá, kde hrozny sbírá nebo brázdu snuje: Tak ohni se důl osmý celý míhá, jak v tom jsem pozoroval okamžení, tam dospěv, jeho dno kde oko stíhá. Jak ten, jenž medvědy mstil pohanění, zřel Eliáše vůz, jak prudkým vzmachem jej oři k nebi vyhoupnuli v hřmění; V svém nemohl jej stihnout zraku plachém, neb byl by spatřil, jen co mráček malý jak trysknul plamen ku obloze nachem: Tak plamen každý na dně těká v dáli a neukáže svůj lup zahalený, neb hříšníka tu každý plamen halí. Na mostě, bych se díval, nakloněný jsem stál a kdybych nebyl skálu chytil, bez strčení bych se skalní paď stěny. Mou pozornost když milý vůdce cítil, děl: „V plamenech těch duchů chodí řady. v šat každý halen, jejž svou vinou vznítil." Já: „Mistře, co tvé řeči znám a rady, jsem jistější, já rovněž smýšlel v bolu, že tomu tak, a chtěl se ptáti, tady, Kdo v tomto ohni jde, jenž na vrcholu jest rozštípen, jak z hranice by šlehnul, kde Eteokles s bratrem spálen spolu. On: „V cestu nám to Odysseus vběhnul, s ním Diomed, jdou oba v ohně kroji, jak druhdy hněv, trest nyní na ně lehnul. Též s koněm lest má pokutu zde svoji, jež otevřela bránu, odkud sláva a símě ctné všech Římanů se rojí. V tom ohni též se podvod oplakává, jímž Deidamie pláče pro Achilla, za Palladium trest se odehrává." „V tom žáru, mistře, jestli k řeči zbyla jim schopnost, prosím o to úpěnlivě, by prosba má jak proseb tisíc byla, Bys neodřek' mi, abych trpělivě se dočkal, blíž až přijde plamen s rohem, an zříš, že k němu ukláním se chtivě." On: „Tvoje prosba chvály hodna v mnohém i (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
