Dante Alighieri
překlad: Jaroslav Vrchlický

BOŽSKÁ KOMEDIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zpěv dvacátý osmý

 Kdo moh' by třeba v řeči nevázané
 a vypravuje častěj' popis dáti,
 co tady ran jest, co zde krve kane?
 
 Neb každý jazyk ochablost zde schvátí,
 že řeč i mysl místa mají málo,
 by všecko toto mohly objímati.
 
 To množství lidí kdyby tady stálo,
 jež na osudnou Apulie půdu
 pro vylévání vlastní krve lkalo.
 
 Dřív v boji s Římany, pak v bitvy trudu,
 kde prstenů jest nasbíráno dosti,
 jak Livius dí, který nezná bludu;
 
 Pak ti, jež rány žehly palčivostí,
 když proti Guiscardovi vzdorně vstali,
 a ti, jichž posud sbírají se kosti
 
 U Ceperana, Apulští kde stali
 se lháři; za Tagliacozzou bez zbraní
 starému Alardu se pobit dali,
 
 Kde ukazoval každý v naříkání
 ten protknutý úd a ten zmrzačený:
 s devátou tůní žádné porovnání.
 
 Tak ztrátou dna neb stěny protržený
 sud nemůž' být, jak jeden zde od brady
 až tamo, kde se bzdí, byl rozštípený.
 
 Skrz nohy jemu visely střev řady,
 vnitř s okružím ten hnusný pytel zíral,
 jenž v lejno změní vše, co stráví hlady.
 
 Já pevně ještě na něho zrak vzpíral,
 hleď na mne řka: „Viz, jak jsem rozštípnutý!"
 a rukama víc hruď svou otevíral.
 
 Viz, Mohameda jaký stih' trest krutý,
 tam přede mnou klopýtá Ali v pláči,
 od brady až ku kštici rozseknutý.
 
 A všickni druzí, kam se zrak tvůj stáčí,
 ti pohoršení, rozkol v světě seli,
 a proto každý rozštěpený kráčí.
 
 Jest vzadu ďábel, který tak nás dělí,
 neb každému z nás, jak jej řadou zhlédne,
 svůj do útroby pohrouží meč celý,
 
 Jak vracíme se z této pouti bědné;
 neb naše rány jsou zas zaceleny,
 než dojdem k němu a než meč on zvedne.
 
 Kdo's ale ty, jenž s této skalní stěny
 tak dlouho zříš, bys prodloužil pouť k trestu,
 kam vlastní žalobou jsi odsouzený?" —
 
 „On neumřel, hřích nevrh' jej v tu cestu,
 dél mistr můj, by propaď ďáblů zlobě,
 leč by vše poznal, co je v tomto městu,
 
 Já mrtvý, všemi kruhy v této době
 jej musím vésti až do Pekel dolů,
 a to jest pravda tak, jak to dím tobě!"
 
 Víc nežli sto jak slyšeli to spolu,
 se zastavili v tůni plné stínů,
 až úžasem svých zapomněli bolů. —
 
 „By opatřil se, řekni Fra Dolcinu
 ty, jenž snad záhy uzříš Slunce plání,
 když nechce brzy hynout, já kde hynu,
 
 Vší potravou, by husté sněhu vání
 zdar nepřineslo Novarskému v boji,
 jejž jinak vyhrát, těžké namáhání."
 
 To Mohamed děl zvedna nohu svoji
 a ku další pak cestě odhodlaný
 zas spustil ji ve zatracenců roji.
 
 Tu jeden, který chřtán měl provrtaný,
 nos uříznutý celý ku obočí
 a ucho toliko jen z jedné strany,
 
 Jenž vzadu zbyl, pln podivení točí
 před druhými svůj jícen k promluvení,
 jejž na všech stranách oko v krvi zočí, říká:
 
 „Ty, jenž's vinou nepaď v zatracení,
 jejž v kraji latinském mé oči zřely,
 když (...)
(......)