Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Ty různé rány a to množství lidu tak spily moje oči unavené, že zatoužily poplakat si v klidu. Leč Virgil děl: „Nač ještě obrácené dlí zřítelnice tvé tam dole, druhu, kde zmrzačených stínů dav se žene? Tak nečinil jsi v jiném žádném luhu, věz, chceš-li duše čítati v tom roji, mil dvacet dva že stáčí se v tom kruhu. Hle, pod nohami již nám měsíc stojí a málo času zbývá, víc však zříti, než posud objeveno, duši tvojí." — „Bys tušil," já jsem začal hovořiti, „proč dolů tam jsem patřil dlouhou chvíli, ty dovolil bys mně tam déle dlíti." — Však proto, dál že kráčel vůdce milý, já za ním šel, odpověď cestou dával: V té sluji, na niž obráceny byly Mé oči, zdá se mi, že oplakával stín z krve mojí těžkou svoji vinu, již trestá tady takových muk nával. Děl mistr: „Upomínka toho stínu by budoucně tvé nechmuřila čelo, dbej na jiné, on zůstaň si v tom klínu. Já zřel, co mostu u paty se dělo, jak na tě ukazoval hroze stále, a druzi zvali jej Geri del Bello. Však ty jsi příliš hloubal v toho žale, jenž v Altafortu vláď, v tom okamžení, že's nezřel naň, tož odešel on dále." — „Ó vůdce," dím, „násilné zavraždění že posud pranikým se nepomstilo, kdo podíl měl na jeho zahanbení, Jej proto velice tak rozhořčilo, bez odpovědi že mne nechal státi, tím srdce mé jen víc se obměkčilo." Tak jali jsme se cestou rozmlouvati až ku srázu, dol druhý odkud celý při lepším světle molť se ukázati. Klášterní chodbu poslední jsme měli před sebou Slují zlých, že všecky davy fraterů jejích v obličej nám zřely. Tu různý pláč mne stihl usedavý, že protk' mne šípy soucit hlodající, až rukou uši kryl jsem i část hlavy. Z Valdichiana jakby špitálníci a z Maremmy a Sardinie, v září a červenci již stůňou na zimnici, By nahromadě byli tam, tak sváří se pláč a ston, a taký puch tam dýše, jak úd, když ranou hnisá a se paří. Na poslední břeh sestoupli jsme tiše, po dlouhém srázu vždycky k levé straně: tu vzplál můj zrak, že až k dnu oné skrýše Moh' patřit jsem, kde spravedlnost Páně tak falšovníky stíhá v jejich vině, jež zapsala si, a v ty vrhla stráně. Ba zdá se mi, že národ na Aegině tak nebyl, když naň morná rána padla a vzduch pln nákazy byl, ve vteřině Že zvěř až k červu nejmenšímu chřadla, že staří národové obnovili, jak básníkům báj do péra ta kladla, Se z rodu mravenrců. Ach, také byli zde v tmavém dolu různé duchů řady, i slyším je, jak posud v sluch můj kvílí. Ten ležel na břiše, ten svými zády o záda druhého se vzpíral, mnohý lez' čtyřmo podél smutné dráhy tady. Krok za (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky