Dante Alighieri
překlad: Jaroslav Vrchlický

BOŽSKÁ KOMEDIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zpěv třicátý prvý

 Týž jazyk, který tak mne ranil dříve,
 že nach mi zbarvil studem tváře obě,
 v lék podal mi hned těchy konejšivé.
 
 Tak slyšel jsem, Achillův oštěp k zlobě
 že nejdřív byl i otce Achillova
 a k dobru potom ve pozdější době.
 
 V dol smutný jsme se obrátili znova,
 přes břeh jsme spěli, jenž jej obepíná,
 dál kráčeli jsme tiše, beze slova.
 
 Den tady nebyl ani též noc stinná,
 že málo vpřed jen moje oči zřely.
  V tom jakýs roh zde troubit započíná,
 
 Že hromu hlas by při tom zdál se ztmělý.
 I sleduje zvuk v opacný směr chtivě
 na jedno místo upřel jsem zrak smělý.
 
 Po smutném boji na Roncevauské nivě,
 velkého Karla výpravu jenž zničil,
 tak nezatroubil Eoland zoufanlivě.
 
 A sotva nahoru jsem hlavu vztyčil,
 mně zdálo se, že vidím věže valné.
 Dím: „Jaká zem to?" Mistr můj mi líčil,
 
 Řka: „To jest tím, že brodíš se v tmě kalné
 teď příliš daleko a tím se děje,
 že představy tvé bloudí. V pouti dálné
 
 Až přijdeš tam, pak zvíš, dle obyčeje
 jak dálka tvoje smysly oklamala,
 a proto hleď, ať rychle krok tvůj spěje."
 
 Pak vlídně jeho ruka moji vzala,
 děl: „Nežli dále cestou pokročíme,
 by věc ta míň ti cizí být se zdála:
 
 Věz tedy, nejsou věže, co tu zříme,
 leč giganti, již břehu kol ze sluje
 od pupku nahoru ční v řadě přímé."
 
 A jako mlha když se rozptyluje,
 zrak zvolna, pomalu to rozeznává,
 co pára, již vzduch zhustil, zahaluje.
 
 Když vzduchu kola prorážel jsem tmavá,
 vždy víc a více k břehu pronikaje,
 můj mizí blud a bázeň moje vstává.
 
 Neb jako podél okrouhlého kraje
 se Montereggio věnčí řadou věží,
 tak těla půlemi zde vynikaje
 
 Sbor gigantů kraj děsné strže střeží,
 jimž posud hrozí Joviš, nebes mraky
 když hučí hrom a blesky žhavé běží.
 
 A jednoho již zřel jsem tvář i zraky
 a prsa, břicha část, jen vyjma nohy,
 a k bokům svislé obě paže taky.
 
 Když zříkala se příroda té vlohy
 ty tvory plodit, dobře udělala,
 neb Martu odňat bojovník tak mnohý.
 
 Že velrybám a slonům život dala,
 a dává posud, moudřejší být zdá se,
 když mysl v úvahu to přísnou vzala;
 
 Neb tam, kde soudnost ducha připíná se
 ku vůli zlé a moci nehostinné,
 hráz nepostaví nikdo ve zápase.
 
 Tvář obra šířkou mi i délkou kyne,
 jsouc rovna šišce před Petrskou bání,
 a souměrné s ní byly údy jiné;
 
 A břeh, jenž jako zástěra ho chrání,
 do výše trčet nechal tolik, čela
 že s vlasem dosáhnout na jeho skráni
 
 Tří Frisů nadarmo by chlouba zněla,
 neb třicet pídí délky být se zdál mi
 od místa, plášť kde spíná se kol těla.
 
 Rafel mai amech zabi almi,
 tak hrozná ústa započala řváti,
 jimž věru neslušely sladší žalmy.
 
 Můj vůdce spěchal odpověď mu dáti:
 „Roh drž svůj, ulev si jím, duše dračí,
 když zášť neb jiná vášeň tebe chvátí."
 
 Svůj krk ohledej tam, kde řemen tlačí,
 (...)
(......)