Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Ku cestě do lepší se vody noře, člun mého ducha plachty natahuje, za sebou nechav kruté ono moře. O druhé říši, kde se očišťuje duch člověka, já hodlám nyní pěti, a odkud vstoupat v ráj se připravuje. Zde poesii hleďte oživěti, Vy Musy svaté, v tomto okamžení jsem váš, ať Kalliope trochu vzletí. Tím zvukem provázejíc moje pění, jímž nešťastné ty straky polekané víc nedoufaly ani v odpuštění. Lesk safíru, jenž modrem sladkým plane, v čistého vzduchu záři usmívá se a ku prvnímu kruhu kolem kane, Mým očím poskyt’ novou radost zase, jak vystoup’ jsem z mrtvého vzduchu říše, jenž zrak i hruď mi rmoutil. V plné kráse Vstříc východ celý usmívá se tiše té hvězdy leskem, která k lásce kyne i družné ryby stíníc v svojí pýše. K druhému pólu jak můj zrak se šine, na pravo čtyři hvězdy zřím, jak svítí, ty Adam s Evou zřel, ne oči jiné. Z nich nebesa se zdála radost míti. Jak, země půlnoční, jsi ovdovělá, když přáno není tobě na ně zříti! Jak od nich moje tvář se odvracela k druhému pólu tíhnouc v klidném kroku, kde obloha se bez Vozu již tměla, Zřím kmeta samotného po svém boku, a víc než otci syn je dlužen svému, já vážnosti jsem viděl v jeho oku. Vous dlouhý ve vlas bílý splýval jemu podoben jsa kšticím jeho skrání ku prsoum jeho padal v dvojím lemu. Kol tváře jeho v sladkém usmívání ta svatá čtyři světla plála jasem, že viděl jsem ho jako v slunce vzplání. „Již proti tmavé řece,“ ptal se s žasem, „z věčného vězení jste vyšli zdrávi, kdo jste?“ A přitom zachvěl vážným vlasem, „Kdo vedl vás, kdo byl váš svícen žhavý, že z noci hluboké jste vyšli všady, jíž pekla dol je bez ustání tmavý? Či propasti jsou porušeny řády? Či v nebi nyní nový zákon platí, že u skal svých zřím zatracence tady?“ — Hned při tom vůdce ke mně se obrátí a řečí, rukou a posuňky káže, mu kolenem i brvou poctu vzdáti. Pak děl: „Ze sebe nepřišel sem, páže mu s nebe dala žena, prosbou její jsem v jeho průvodu byl štít a stráže. Leč když jest přání tvé, bych podrobněji, co nás se týče, pravdu ti neskrýval, to upřít ti, v mém není obyčeji. Poslední večer ještě mu nekýval, leč pad’ tak v sítě pobláznění zlého, že malý věru čas mu ještě zbýval. Jak řekl jsem, já poslán k boku jeho jej vysvobodit, a tu vedla k cíli z cest všech jen tato cesta kroku mého. Zlých celý rod mu ukázav, v té chvíli chci s duchy jinými jej seznámiti, již čistiti se pod tvou stráží pílí. Jak vyved’ jsem ho, nelze povědíti pro krátký čas, mně přišla s nebe síla, (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
