Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Když plesu nás neb žalu schvátí střela, tož sílu duše některou nám schvátí, že v jednom citu soustředí se celá, A jinam, zdá se, nemůž’ směřovati: To pravím proti bludu, který praví, že můž’ v nás duše vedle duše vzpláti. Tak věc když zříš, neb slyšíš, jež nás baví, nám duši poutá, že nad tím, jak chvátá čas, ani již se člověk nezastaví. Neb jinou silou duše jest zas jata, a jiná síla to je, která slyší: je tato volná, ona jaksi spjata. V tom zkušenost jsem nabyl tady bližší, co mluvil duch ten, slyše a se divě, o půl sta stupňů plálo slunce vyšší A já si toho nevšim’ na té nivě, až všecky duše křikly na nás sborem: „Zde najdete, co vede sem vás chtivě!“ — Ba širší díru často rolník skorem ucpává jedinou jen vidlí chrastí, když hrozen hnědne, jak zde nad otvorem Jsme stáli, který stezkou byl, kam klásti své nohy začal vůdce; za ním volí jít krok, jak dav ten zmizel od nás z části. V San Leo jde se, stoupá se do Noli, ba vylézti lze na hrot Bismantovy vše nohama, leč tomu ke vrcholi Se musí duše rozpnouti v let nový na křídlech velké touhy, za průvodem, jenž světlo mi a naděj vzbudil slovy. A výše stoupali jsme skalin brodem a trhlinou jsme spěli kolmých svahů a po čtyřech jsme lezli každým schodem. Když náspu toho na nejvyšším prahu jsme stáli, sráz kde před námi byl šírý, dím: „Kterou, mistře, zvolíš nyní dráhu?“ On: „Hleď, by neuhnul se krok tvůj sirý, ni o píď, za mnou dále kráčej k hoře, až přijde rádce, jemuž lze dát víry.“ — Hrot stráně nestihl zrak na obzoře, svah sráznější byl, než je přímá čára, z půl kvadrantu do středu. Mne již hoře A mdloba jaly a můj hlas jej kárá: „Viz, otče sladký, nepočkáš-li, zhynu, tvá pomoc když se o mne nepostará!“ — — „Jen sem se dovleč ještě, drahý synu!“ Děl na výběžek ukazuje dálný, jenž celou horu objímal jak v klínu. Řeč jeho tak mi byla osten valný, že pachtil jsem se vylézt ku vrcholu, až pod nohou mi přec byl pás ten skalný. Zde na chvilku jsme usednuli spolu, zpět k východu jsme, odkud šli jsme, zřeli, nač dívat se vždy těší. Potom dolů Na břehu nejdřív naše zraky tkvěly, pak na slunci; já s žasem pozoroval, že z levé jeho svit nás raní vřelý. Že divím se, hned Básník pochopoval, jak zrak můj na vůz slunečný se šine, jenž mezi nás a Sever vystupoval. „By Castor s Polluxem“ — mi vlídně kyne — „v zrcadla toho společnosti byli, z kterého světlo výš i v dol se řine, Tu zřel bys, rudý Zvěrokruh jak pílí ku Medvědu, a kterak blíž mu krouží, když z dráhy staré dál se neuchýlí. Jak děje se to, zvěděti když touží tvá mysl, představ sobě, v tomto kraji že Sion s horou tou (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
