Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Již souložnice Titona starého po obzoru své bledé lila plání, prchajíc z loktů sladkých druha svého: Hvězd drahokamy měla kolem skrání ve podobě chladného toho tvora, jenž ohonem svým jedovatým raní: A kroky dva již, jimiž kráčí shora, noc učinila k místu, kde jsme stáli, třetího k letu chvíle byla sporá, Když já, syn Adamův, již rozespalý, snem zmožen sklonil jsem se k oné trávě, kde čtyři ti a já jsme rozmlouvali. V tě chvíli, když začíná usedavě lkát jitra na počátku vlaštovice, na první žal svůj vzpomínajíc právě, Kdy duše prosta těla víc i více v sny věštné obrací své zřítelnice: a méně svými myšlénkami jata V snu orla zřel jsem, křídla svoje zlatá po nebi táh’, je v dálku rozpínaje, mně zdálo se, že slétnout již již chvátá: Já mail, že v ony přenešen jsem kraje, kde Ganymed jat opustil kraj milý a k bohům uveden byl, jak dí báje. U sebe mnil jsem: tento sem se chýlí jen zvykem svým, on snad by svými spáry vzít kořist zhrdal odjinud. Pak chvíli Let jeho kruhovité dělal čáry a děsný jako blesk pak střelil dolů a unesl mne až do výše v žáry. Mně zdálo se, že my hoříme spolu, tak domnělá mne ohně síla pálí, že sen můj stržen byl tom ve plápolu. Jak Achilles se otřás’ rozespalý a rozhlížel se kol pln nepokoje nemoha pojmout obrat nenadálý, Od Chirona když matka v lokty svoje spícího vzala, do Skyru s ním spěla, zkad pozděj řecké odvedly ho voje: Já zachvěl se, až záclona snů sjela mi s obličeje, bledý stál jsem v hoři jak ten, jenž v hrůze led má místo těla. Víc než dvě hodiny již slunce hoří, a u mne jedině má těcha stojí, a zrak můj sirý obrací se k moři. „Ó neboj se! Kéž jistota tě zkojí!“ můj pravil Pán, „zde jsme a v tomto čase ty nepotlač, spíš seber sílu svoji! Jsme u Očistce“ — a já trnul v žase — „zde stěna skalní, jež ho obepíná, a viz tam vchod, kde rozdělena zdá se. V tom svítání, jemuž den vstává z klína, kdy tvoje duše v onom luhu spala na květinách, kde ona místa stinná, Tam krásná paní náhle u mne stála: „Jsem Lucie, spícího vzít si přeji, abych mu cestou jeho pomáhala. Tam zůstal Sordel s druhy, v kvapném reji tě unesla, a když den zaplál jasný, pak přišla sem a já po stopě její. Zde složila tě, však zrak její krásný dřív okázal mi vchod, jenž otevřený; pak zmizela a s ní i tvůj sen šťastný.“ — Jak ten, jenž pochyby jest vyproštěný a jemuž bázeň v jistotu se tiší, když pravdy poklad byl mu objevený, Já změnil se; že bez obavy dýši, když zřel můj vůdce, k další hnul se pouti po obvodu skal, já spěl za ním k výši. Ó čtenáři zříš, k jaké výši pnouti se snažím látku svou, nech podivení, cíl větším uměním chci dosáhnouti! My přišli tam již v tichém zamyšlení, kde mnil jsem, že jsme dříve otvor (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
