Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Za prahem brány, které neužívá tak, jak by měla, láska převrácená tím, křivou cestu za pravou že mívá, Jsme stáli; slyšel jsem, jak zase sténá v svých veřejích, k ní kdybych zrak obrátil, čím chyba ta být mohla omluvena? Náš krok se ve trhlinu skalnou tratil, která hned sem, hned tam se zatáčela jak vlny vzruch a sklon, již příboj schvátil. — „Zde trochu umění by užít měla tvá duše,“ — mistr začal — „podle skály, jak couvá, noha tvá by dále spěla.“ — Tím pozorné se naše kroky staly tak, luny tmavý kruh, by odpočinul, že v lože kles’, než jsme se vymotali Z té tísně. Jakmile nám východ kynul a my zas volni stáli na prostoru, kde hory svah couv’ zpátky a tam splynul, Já unavený, ale oba v sporu, kde cesta teď, neb noha v stepi stojí, jež pustější cest v poušti bez obzoru. Od břehu svého, s prázdnem kde se pojí, až k strmé, stoupající patě stěny by dostačila výška těla trojí. Kam otočil se zrak náš okřídlený, ať kde je strana levá nebo pravá, zdí věnec stejně kol byl utvořený. Po něm se naše chůze namáhavá nesnula ještě, když jsem zřel, ta stěna, jež ku stoupání možnost nepodává. Že v mramoru kol byla ozdobena tak bohatě, že ne Polyklet pouze, leč příroda by byla zahanbena; Ten anděl, jímž se lidstva pláč a nouze v mír věky vytoužený proměnily, po kletbě ráj že volný lidské touze, Tu před námi stál vtesán v mramor bílý, jak živ s posuňkem svojí tváře smavé, že obraz není mlčící, nás mýlí. Tu přísahal bys, právě říká Ave! neb ona také byla na obraze, jež otočila klíče k lásce pravé, A vytesáno měla v každém taze tak zjevně slovo: Ej, já dívka Páně! jak obraz z vosku. — „Ne jen v jedné dráze Má těkat oko a zde dlíti maně!“ děl mistr sladký, — tam kde srdce tluče, on starostlivě ved’ mne po své straně. — I obrátil jsem obličej svůj ruče a na té straně zřel za svatou Pannou tím směrem, kde ty stanul jsi, můj vůdče, Událost jinou v mramor vytesanou; i obešel jsem tebe a blíž kročil, by očím byla zjevná každou stranou. Tam s býky vůz jsem vytesaný zočil a na něm archu svatou, před níž v žase pad’, nevolán kdo na pomoc jí skočil. A před ní zástup velký ubírá se ve sedmi sborech; jeden smysl hádal, že zpívají; že mlčí, druhý zase. A kadidla dým jednomu se vkrádal v čich z obrazu jak přízraku, že málem, zda „ne“ či „ano“, spor se tady spřádal. A před archou spěl v tanci okázalém a v pokoře Žalmista, mému zdání hned víc, hned méně zdál se býti králem. S paláce okna naproti se sklání hle, Michol, jeho žena, a zří na to ve zraku zármutek a pohrdání. Já hnul se, neb mé oko bylo jato zas novým dějem, zříti duch si (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
