Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
„Ty Otče náš, jenž sídlíš v nebes říši, ne jimi omezen, leč lásku větší že chováš k prvním dílům v oné výši, Tvé moci, jmenu Tvému chvalořečí ať každý tvor, a, jak se právem sluší, Tvé sladké vůni modlitbou se vděčí. Mír tvojí říše v naši přijdiž duši, jej bez Tebe nestihnem nikdy sami, ať duch se jak chce po něm pne a kruší. Jak andělé svou vůli nad hvězdami Ti obětují pějíce hosanna, kéž každý činí taktéž mezi námi! Ať skane dnes nám denní naše manna, bez které každý v této drsné poušti jde zpět, čím víc je k chůzi mysl hnána. A jako každý milerád odpouští zlo, které trpěl, kéž Tvůj milostivý zrak odpouštěje zásluhy se spouští! Ctnost naši vratkou, Bože spravedlivý, v plen nevydávej prastarému vrahu, nás jeho zbav, jenž naší zkázy chtivý. Tu poslední modlitby naši snahu, ne nám kéž Tvoje milost splnit ráčí, leč těm, za námi již v tu spějí dráhu.“ — Tak okolo nás tlum těch stínů kráčí; zdar nám i sobě ždaje; zvolna táhnul pod tíží, jak v snu můra když nás tlačí. Pod balvanem svým každý z nich se nahnul jda polekán po první římsy kraji, ze špíny světa očistit se prahnul. Když tam v modlitbě stále pro nás lkají. co mohou pro ně činit zde a říci ti, dobré vůle kořeny již mají? Jim dlužno pomáhat, by hanobící zde skvrny smyli, čisti, bez váhání by vzlétli v kruhy hvězdami se skvící. — „Se spravedností jestli slitování z vás brzy břímě snít má, že se bráti svou perutí vám možno podle přání, Kde stupně jsou, nám račte ukázati, jež nejkratší jsou a kde víc jich kyne, tam méně srázné z nich nás učte znáti. Neb s tíží masa Adamova šine sem tento krok svůj, tak že vůle živá výš stoupati, mu umdlívá a hyne.“ — Ta slova, která v odpověď nám splývá na vůdce mého řeč, já slyšel zníti, však nerozeznal, zkad zní zádumčivá. Já slyšel: „Na pravo vám dlužno jíti, po břehu s námi, tam vchod uvidíte, kde živý člověk může vystoupiti. Byť balvan nepřekážel ostražité mé chůzi, krotě hrdost mojí šíje, že skloněné mám tváře v stínu skryté, Tu prohled toho bych, jenž dosud žije však jméno tají, znám-li, ku lítosti bych hnul jím, nad tím, balvan jak mne kryje. Byl Latiník jsem, Toska velké ctnosti syn Viléma Aldobrandeschi, jeho zda jméno, nevím, paměť vaše hostí. Mne stará krev a skutky rytířského slavného rodu v pýše utvrdily, že nepamětliv matky žití všeho Jsem každým zlostně zhrdal v každé chvíli, a umřel na to; Sienští to znají, i v Campagnaticu ty zvěsti zbyly. Jsem Humbert; pýcha, z níž se tady kaji, ne pouze mne, leč všecky moje druhy i se mnou strhla zhouby ku pokraji. A proto nesu tento balvan tuhý, dokud bych zadost Bohu neučinil, tam zanedbav, zde pykám (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
