Dante Alighieri
překlad: Jaroslav Vrchlický

BOŽSKÁ KOMEDIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zpěv dvanáctý

 Jak voli, již jdou svorně ve jho spjati,
 já s onou duší stíženou šel stále,
 jak dopřál sladký mistr s ní se bráti.
 
 Leč jak děl ke mně: „Dál jdi, jí dej „vale“,
 ať každý tady s plachtami i vesly
 jak může loďku svou sám žene dále!“ —
 
 Mé údy hned se jedním rázem vznesly,
 jak třeba k chůzi, myšlénky však moje
 tak zůstaly, jak v strnutí by klesly.
 
 Již dál jsem šel s ochotou kroky svoje
 za mistrem šina, cítili jsme spolu,
 jak lehce jdem bez obtíží a boje,
 
 Když on mi pravil: „Obrať zrak svůj dolů,
 by tobě cesta lehčí být se zdála,
 kol půdu prohledni zde na vrcholu!
 
 Jak, pamět mrtvých by se zachovala,
 na hrobní kameny se často vrývá
 jich podoba, jak v žití bývávala,
 
 Čímž často znova slza žalu splývá,
 jsouc vylákána ostnem vzpomínání,
 jež ostruhou jen zbožným lidem bývá:
 
 Tak uměním, však vyšším, v této pláni
 na zemi zřel jsem obrazů řad skvělý,
 kam sahala jen cesta touto strání.
 
 Já toho zřel, jak bleskné letěl střely,
 a s nebe padal tam na straně jedné,
 jenž stvořen vznešenější nad svět celý.
 
 Na druhé oko Briarea zhlédne,
 jak nebes šíp jej sklál a opuštěné
 na zemi mrtvé jeho tělo ledné;
 
 Palladu s Martem všecky ozbrojené
 i Thymbrea, kol otce jak se tlačí,
 a gigantů zří údy rozptýlené;
 
 Pak Nimroda, děs v tváři se mu zračí,
 u velikého díla svého paty
 na lid s ním pyšný v Senaar se mračí.
 
 Ó Niobe! Kým žalem tvůj zrak vzňatý,
 jsem zřel, tam v středu dětí u silnice,
 kdes dvakrát sedmi dočkala se ztráty!
 
 Ó Saule, smrtí bledé jak tvé líce,
 na Gelboe meč vlastní vrazil’s v sebe,
 tam rosa s deštěm neskanula více!
 
 Též, pošetilá Arachne, já tebe
 půl pavouka již seděti zřel v smutku
 na tkanivu, jímž zhubilo tě nebe!
 
 Tvůj, Roboame, nehrozil víc v skutku
 zde obraz, ale na voze tys v děsu
 zde prchal rychle nečekaje půtku!
 
 Dál obraz jiný zřel jsem v tvrdém tesu,
 jak osudný šperk sloužil Alkmaeonem
 kdys matce jeho k truchlivému plesu.
 
 Na Sancheriba synové jak shonem
 se vrhli v chrámě a jak jimi chycen
 a zabit sám se loučil se svým trónem.
 
 I porážku, již Cyrův trůn byl zřícen,
 i hanbu, Tomyris když jemu řekla:
 Syť krví se, kterou’s byl nenasycen.
 
 Jak Assyrských prchala rota vzteklá,
 když zabit Holofernes, zbytky boje,
 tam viděl jsem i zbraň i krev, jak tekla.
 
 Já v popelu a v rumu zřel zdi Troje.
 Ó Ilion, jak v bídě prosté vlády
 tě okázalo zobrazení tvoje!
 
 Ký mistr dláta, štětce tyto řady
 těch stínů, rysů tkal, že žasem spilý
 i nejjemnější duch by trval tady?
 
 Zde mrtví mrtvi, živí živi byli,
 líp neviděl, kdo viděl ty vše činy,
 než (...)
(......)