Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
„Kdo jesti, jenž tam kol hory se točí, dřív než smrt křídla dala mu v let smělý, jak chce zavírá neb otvírá oči? —“ — „Nevím, leč vím, že není osamělý, ty oslov jej, neb stojíš blíže jemu, mluv, by rty jeho rády v odvet zněly!“ — Dva duchové tak jeden ke druhému se kloníce to děli z pravé strany a pozvedli tvář k obličeji mému. A jeden pravil: „Duchu upoutaný v jhu těla ještě, které v nebe spěje, slyš prosby naše, mluv soucitem hnaný, Kdo jsi a odkud? Milost, jež ti přeje sem vstup, nás vrhá v také podivení jak při věci, jež poprvé se děje.“ — Já na to děl: „— Toskany středem pění se říčka, zřídlo má u Falterone, běh sta mil ten jí dostatečný není. Své tělo přináším od řeky oné; kdo jsem, ti říci, řeč byla by marná; mé jméno ještě v hluku jiných tone.“ — — „Tvou výpověď když vůle moje žárná, se snaží proniknout,“ mně první pravil, „tu zdá se mi o březích mluvíš Arna.“ — A druhý děl: „Já jsem se pozastavil, proč jméno oné řeky tak on tají, jak hrozné věci kdo by rád se zbavil? —“ A tázaný děl: „I mně to jest bájí, však vím, že dávno mělo zahynouti to jméno, jež se dává tomu kraji. Neb alpskými ty hory mohou slouti, jichž Peloros jest utrženou částí, že vody mají víc než jiné, v pouti Té řeky, od vzniku až ku oblasti, kde moři, co mu nebe vzalo, dává, kteréž jest řek a proudů pravou vlastí: Jak nepřítelka všech by byla dravá, ctnost všady zahánějí jako zmiji, ať zlý v tom zvyk neb místa hvězda tmavá. Tak v povaze se mění, a tak tyjí jak u Circe by kdys bývali v stravě, kdo na břehu té kleté řeky žijí. Ta prodírá se nejdřív namáhavě nečistých prasat stádem, jídlo lidí jimž nepatří, leč žaludy po právě. Dál na své pouti štěkavce jen vidí, ti kousavější jsou, než v moci jejich, však těmi zhrdá, čumák jinam řídí. A burácejíc v bujnějších vln rejích ten kletý příkop zří, jak mění stále psy v lačné vlky; větších ve peřejích Pak skal stržemi ve tmách běží dále, kde najde lišky lstivé, potměšilé, před nimiž každý v lsti jest děcko malé. Že ten mne slyší? Právě, to má píle, snad bude dobře, vzpomene-li sobě, co pravý duch mi odhalil té chvíle. Zřím tvého vnuka, který v příští době v tom kraji lovcem vlků těch se stane u řeky zlé, a prchnou před ním v mdlobě: Za živa prodá maso jich, a štvané jak stará šelma potom všecky zdáví, čím život mnohých a čest jeho splane. Pak pokrvácen smutný ten les tmavý on opustí, jenž tak zpustošen bude, let tisíc škodu tu že nenapraví.“ — Jak při proroctví neštěstí, jež bude, tvář toho, který slyší je, se stmívá, že, odkud zhouba jde, naslouchá všude; Tak zřel jsem duši, poslouchání chtivá jež stála tu, kterak se smutkem kryla, když slyšela tu píseň, již on zpívá. Tvář onoho, řeč toho zasmušilá po jejich jmenech zvědavost mou nítí, s mou otázkou tož prosba v spolku byla. — „Ty žádáš a já ochoten (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
