Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Zle proti lepší vůli válčí vůle; tož k vůli němu, ale proti sobě, jsem z vody vytáh’ houbu sytou z půle. Já hnul se, vůdce za mnou nohy obě klad’ v dráhu volnou podél skal, jak valy se kráčí podél cimbuří. Ten v mdlobě Lid, jemuž po kapkách jdou z očí žaly pro zlo, jež nyní schvátilo svět celý, se z oné příliš blížil kraji skály. Ty stará vlčice! kéž kletby smělý tě stihne hlas, nad všecku zvěř ty chtivá, bezdný tvůj hlad jest, nestišený, vřelý! Ó nebe, jehož kruhům mysl snivá vždy změnu světských věcí připisuje, kdy přijde ten, před nímž ta prchne lživá? Náš sporý krok se zvolna pohybuje, já na stíny zřím tomto na obvodu, jich pláč a kvil v mé ucho zaletuje. Tu: „Sladká Marie!“ na skalném schodu před námi žalný hlas vzdych’ usedavě, jak ženy kvílívají při porodu. „A chudá byla’s,“ hlas dál mluvil lkavě, „jak vidět na chlívě, kde břímě svaté jsi složila, dřív zvyklé rajské slávě.“ — „Ctný Fabricie!“ zase v to se mate, „ctnost s chudobou ti vítanější byla, než s hříchem jmění velké, přebohaté!“ — Mně slova tato tak se zalíbila, že tiše dál jsem šel, bych o tom duchu víc dozvěděl se, z jehož úst se lila. O štědrosti zvěst zněla dále sluchu, již Mikuláš ved’ dívky v cestu ctnosti, když bída jejich došla k jeho uchu. Ó duše, která s takou výmluvností zde hlásáš dobro, kdo jsi, a proč chválu ctnou obnovuješ s takou horlivostí? Tvé vyznání, věř, nebude tik žalu, až vrátím se, bych krátkou cestu žití tam dokonal, jež chvátá k cíli v cvalu.“ — — „Ne pro pomoc chci tobě povědíti, již čekám, ale před smrtí že tvojí tak velká milost boží v tobě svítí! Jsem zlého stromu kořen, v stínu stojí vše křesťanství mnou a jen zřídka bráti se zdravé ovoce můž’ s větve mojí. Byť mohly Douai, Gent, Lille, Brügge vstáti, ty strestaly by ten strom zažehnaný! Jenž soudíš vše, ó rač to udělati! Na zemi Hugo Capet nazývaný, Ludvíků otec, Filipů, jímž zase v moc vlády otěže do rukou dány. Řezníka Pařížského syn, v tom čase, kdy vymřel králů rod — slyš tyto zvěsti — z nichž poslední vzal šedivý šat na se, Já vlády otěž tak jsem cítil v pěsti a výboji jsem nabyl tolik slávy, a mnoho přátel bylo k mému štěstí, Že brzy dotkla syna mého hlavy se ovdovělá koruna, s ním králů pak oněch posvěcených začly davy. Než velké věno z kraje Provencalů stud všecken mojí čisté krvi vzalo, zla prosta, sporou zasloužila chválu. Však lží a násilím pak započalo se loupit; Normandii za pokání a Ponthieu a Gascogne k tomu bralo. I přišel Karel do Vlach za pokání tu zabil Konradina, Aquinského pak poslal do nebe — též za pokání. Čas krátký, vidím, Karla Francouzského jiného přivede, abyste zřeli a poznali jej lépe i lid jeho. Bez zbraně přijde divoký a smělý, jen Jidáše hrot v pěsti, jímž tak vládne, že Florencii protkne jím břich celý. Jen hřích a hanba, ale (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
