Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Za námi Anděl zůstal, ve průvodu jenž v šestý kruh nás vedl na tu horu, a jeden znak mi smyl u jeho schodů. Po spravednosti lačnícímu sboru Beati děl a jeho hlasy zněly až k sitiunt, kde zmlkly. Beze sporů Já lehčí zde se cítil, rychlej’ spěly mé kroky tak, že snadno, bez těžkostí s rychlými duchy týž krok udržely. Děl Virgil: „Láska zanícená ctností vždy jinou lásku ušlechtilou vznítí, jak její žár je zjevný; tož co hostí Tam předpeklí, (kde souzeno mi dlíti), Juvenala, z úst jeho známo je mi, ctná přízeň jaká ke mně tobě svítí. Ba cítím lásku k tobě mezi všemi, jak k nikomu, jejž nezřel jsem, že krátká mi nyní bude cesta schody těmi. Však zjev mi, (buďtež slova tvoje sladká ku příteli, když uzdu pustím příliš své odvaze, mluv jako k druhu zkrátka:) Jak lakota, pro kterou tady kvílíš, při moudrosti tvé mohla najít dráhy v tvé srdce, teď že tresty její sdílíš?“ — Nad tím se usmál Statius, však záhy dal za odpověď: „Velké lásky tvojí mně každé tvoje slovo důkaz blahý. Jsou v skutku mnohé věci, jež jsou zdroji sta pochybností klamných, když nám skryté jsou pravé příčiny. Tak v mysli svojí Tys hádal, mním dle otázky tvé hbité, že v tomto nyní když prodlévám kruhu, mé srdce lakotou kdys bylo spité: Nuž tedy věz: až příliš, milý druhu, já lakoty byl vzdálen, proto strávil šest tisíc měsíců jsem v tomto luhu. A snahu svou kdybych byl nenapravil, při místě, kde jsi, duše hněvem jata, ku lidstvu tuto svoji kletbu pravil: Že nenasytná, svatá touho zlata, že nespravuješ všecky lidské snahy? tož skály válela by hruď má vzňata. Že příliš rozpínati křídla záhy, já poznal, může ruka k rozdávání, to pomoh’ mi sem lítosti cit blahý. Jak mnozí vstanou k soudu ostříháni, že lítost nevzbudili pro tu vinu ni v životě, ni při svém umírání. Věz tedy: Každá vina lidských synů, jež protivou jest hříchu nějakého, zde vlastní dřevo své s ním chystá k zhynu. Tož jestli v davu lidu lakotného jsem lkal, bych očistil se z hříchů lidských, jen z protivy to bylo hříchu mého.“ — „— Když pěl jsi boje zbraní gigantických a Jokasty když pěl jsi smutek dvojí,“ — děl k němu Básník písní bukolických — „Když s tebou Klio bila v strunu tvoji, mně zdá se k víře neobrátil’s tváře, bez níž i dobrý v soudu neobstojí; Rci, jaké svíčky, kého slunce záře ti zaplašily tmy, že plachty svoje obrátil’s ihned člunem za Rybáře?“ — On odvětil: „Dal’s první ty ze zdroje mně Parnassu pít, ved’s mne v jeho sluje, a k Bohu blíž mne vedly kroky tvoje. Tys činil, jak kdo nazad nakloňuje svou lampu, z které sám on nemá zisku, leč cestu jdoucím za ním osvěcuje. Tož kde jsi děl: Věk obnoví se, v trysku se vrátí Spravedlnost a věk zlatý, rod nový s nebe na zem sejde v blízku! Tak tebou básník byl i křesťan vzňatý; leč lépe, co ti kreslím, aby zřely tvé oči, vztáhnu ruku k malbě. — Jatý A těhotný byl pravdou již svět celý, a pravou víru, (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
