<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Dante Alighieri
překlad: Jaroslav Vrchlický

BOŽSKÁ KOMEDIE
kompletní kniha, e-book

 

 

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě


Stáhnout tuto knihu v PDF, ePub a MOBI
<   61   >

 

Zpěv dvacátý třetí

 Co svěží listí zrak můj pronikavý
 tak pronikal, jak dělati má v zvyku,
 kdo s ptáků chytáním svůj život tráví,
 
 Jenž víc než otec byl mi, pravil v mžiku:
 — „Pojď synu, čas, jenž uložen jest k pouti,
 nám dlužno strávit v lepších věcí cviku. —“
 
 Já spěchal zrak i krok svůj pozvednouti
 za mudrci, již spolu hovořili,
 že jsem moh’ lehce za nimi se hnouti.
 
 V tom slyším hlasy, zpívají a kvílí:
 Mé rty, ó Pane! tak tklivými zvuky,
 že ples i bolest srdce mé hned sdílí.
 
 — „Ó sladký otče, jakých duchů pluky
 to lkají?“ děl jsem. Pravil: — „To jsou stíny,
 jdou rozvázat své uzly a své muky. —“
 
 A jako cestou poutníci když jiný
 neznámý potkají lid, naň jen plaší
 se ohlédnou, však dál krok nutí líný:
 
 Rychlejší poutí stíhal zde pouť naši
 dav zbožných duší, v chvatu mih’ se kolem,
 zřel mlčky na nás, v očích jejich straší
 
 Tma z hlubých děr, a tvář rozryta bolem
 tak bledá a tak zhublá, dle jich kosti
 tvar měla kůže v obličeji holém.
 
 Tak nezmořen byl hladu ukrutností
 na kostru Erisichthon v oné době,
 kdy nejvíc bál se jeho divokostí.
 
 „Hle, město ztrativše,“ já pravil k sobě,
 „tak Jerusalemští as vyhlíželi,
 když Marje v děcko zobák zatla.“ — V mdlobě
 
 Jak bez kamenů prsteny tak zely
 jim důlky oční, a kdo v lidské tváři
 čtou omo, zde by M až příliš zřeli.
 
 Kdo uvěřit by moh’, že touhou daří
 tak nesmírnou je vůně této vody
 a vůně jablek? V duši mé se sváří
 
 Mé myšlénky, nemohou dojít shody,
 proč zhublé tak jsou s šupinatou kůží
 ty ubožáků odsouzené rody?
 
 Tu obrátí se jeden stín, se vzmuží,
 z děr hlavy upře na mne zrak a křičí:
 „— Ach, jaká milost ke mně se to druží!? —“
 
 Já nepoznal bych jeho tahy, líčí
 však jeho hlas, co v jeho obličeji
 trest těžký jemu pustoší a ničí.
 
 Tou jiskrou opět vzplály zřetelněji
 mé vzpomínky na znetvořené tahy,
 zřím oči Foresa jak na mně tkvějí.
 
 — „Kéž hnusný svrab můj nezleká tě záhy,
 jenž moji kůži suchým strupem bělí,
 ni bez masa že kostroun jsem tu nahý,
 
 By tvoje rety pravdy zvěst mi děly,
 o tobě, duších, s nimiž krok tvůj kráčí,
 kéž hovor tvůj to všecko se mnou sdělí!“ —
 
 — „Tvou tvář, pro mrtvou truchlil jsem již v pláči,
 (já odvětil), když zřím tak zohavenou,
 to neméně mne k naříkání tlačí.
 
 Mou k řeči nenuť duši udivenou,
 mluv ty, kdo svlíká vás jak stromy zima,
 jak mluvit, když mám mysl přeplněnou? —“
 
 I pravil: „Poslyš, radou věčnou dřímá
 za námi v stromu, v zřídlu síla divá,
 jež tráví mne a divuplně jímá.
 
 A celý zástup, jenž tu v pláči zpívá,
 ten v hladu, v žízni hledá posvěcení,
 neb hltavost dřív týrala jej (...)

(......)


Stáhnout kompletní knihu v PDF, ePub a MOBI

 

<   61   >

 

 

 

[Listovat]

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky

TOPlist