Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Řeč poutí a pouť řečí přetrhána zde nebyla; my statečně dál spěli, jak rychlá loďka dobrým větrem hnána. A stíny bledé, jakby znova mřely, skrz očí důlky kolem podiv ssály, jakmile, že jsem živ a dýchám, zřely. Já dále stopuje svůj hovor stálý děl: „Ovšem stoupá k výši pomaleji a důvod toho věru není malý. Leč Piccarda kde jest a v tomto reji, — zda víš, mně pověz, — kdo tu za řeč stojí z všech, upřeně co na mne pohlížejí? —“ „Má sestra koruně se těší svojí již v Olympu, tak dobrá, krásná byla, v čem větší, říci věru ret se bojí. Dál jmenovat je — věc-li tobě milá, — zde všecky lze, neb naším postem zcela se tvářnost všechněch tady proměnila. Ten tady — jak to ústa jeho děla, zved’ ruku svou — jest Buonagiunta z Lukky a onen, tvář nad jiné zhladovělá, Kdys Církev svatou nepouštěl z své ruky, byl z Toursu, ryby z Bolzeny a vína teď splácejí mu postu těžké muky.“ — A jiná jména jmenoval a jiná a všickni s tím kol spokojeni byli, a nebyla tvář žádná proto stinná. Já Bonifáce zřel, jak hlady kvílí a zuby tře, pod jehož berlou býval kdys mnohý dav, i Ubaldina z Pily, Zřel pana Marchese, jenž kdysi píval ve Forli s hrdlem ovšem méně sušším a přece vždycky velkou žízeň míval. Jak ten, jenž mnoho vidí a pak v užším si volí kruhu, já jsem toho chytil jenž z Lukky byl; víť nejvíc o mně, tuším. On bručel pro sebe a tam, kde cítil tu ránu spraved’nosti, jež ho šlehla, vzdech Gentucca se z útrob jemu řítil. — „Ó duše,“ dím, „již touha mocná zžehla po řeči se mnou, vyslov se, by přání tvá jako moje v šťastný přístav vběhla. —“ „— Již žena žije, závoj kolem skrání však nemá ještě,“ začal, „jíž ti drahá má obec bude, nechť ji nyní haní. Ta tucha s tebou dále půjde blahá; mou řečí bludem měl-lis srdce jaté, tam pravda z ní ti objeví se nahá. Však rci mi, jsi-li ten, rty jehož zlaté neznámé dosud světa rýmy dýší: Ó paní, které plamen lásky znáte!?“ — Já odpověděl: — „Ten jsem, který slyší, když Lásky dech jej ovane, co praví mně v hloubi duše, ihned po něm píši. —“ — „Ó bratře,“ pravil, „teď zřím uzel pravý, jenž Notáře, mne a Guittona vázal, že nestihli jsme sloh tvůj sladkohravý. Teď zřím, že píšete, co Amor kázal, že vaše péra jdou jen za ním s péčí, ten nedostatek naši cenu smazal. Kdo nad to vzlétá, byť i touhou věčí, ten rozdíl slohu nechápe již více.“ — Jak upokojen ztichl touto řečí. Jak ptáci, na Nilu již zimujíce hned ve vzduchu se v husté tlumy řadí, hned čarou letí k předu chvátajíce: Tak všecken lid, který byl tady, pádí, krok urychluje, od nás chvátá břehem, jak vyzáblost mu s dobrou vůlí radí. A jako ten, kdo unavený během své druhy nechá, volným kráčí krokem, až ňader bouř utiší s lící žehem: Tak Forese, který mi kráčel bokem, ten svatý zástup nechal dále jíti řka: „Kdy tě zas postihnu svým okem?“ Dím: „Nevím, kterak dlouho budu žíti, však nechť i brzy nevrátím se zpátky, vždy touha (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
