Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Deus, venerunt gentes střídajíce v troj- nebo v čtyřzvuku, tak začly paní žalm sladký pěti v slzách svoje líce. A Beatrice zbožně v povzdychání jim naslouchala, takže Panna svatá pod křížem v trochu větším stála lkání. Když mlčením však druhých panen jata řeč začít měla, vznesla skráně své a plála celá jako ohněm vzňata. Modicum et non videbitis me es iterum, ó drahé sestry milé, Modicum et vos videbitis me! Pak sedmi napřed kázala jít čile a s sebou ráčila jen ruky vzmachem vzít Mathildu, mne, Statia. Té chvíle Tak spěla; sotva desátý krok strachem jsem učinil s ní, když tu zraky její se s mými střetly v pohlednutí plachém. — „Pojď rychle,“ řekla, mír v svém obličeji, „tak s tebou mluvit budu-li, ať snáze ty slyšet můžeš, rty mé čím se chvějí. —“ Když stanul jsem, jak měl jsem, v její dráze, tu děla: „Bratře, proč tak se mnou spěje otázkou nestrháš své tužby hráze?“ — Jak příliš uctivým se často děje, se svými přednosty když mluvit mají, že chvějný hlas jim za zuby se kreje, Mně stalo se a šeptem rty mé lkají: „Ó paní má, znáš všecky touhy moje a sama nejlépe víš, co je zkájí! —“ A ona: — „Chci, bys bázně nepokoje a studu tíseň odložil teď zcela a nemluvil jak v snění. Tužby tvoje Chci skojit: vůz, jejž roztrhla saň smělá, byl jednou, není však; kdo cítí vinu, věř, polívek msta Boží nezná bdělá. Pták, peří který nechal vozu v klínu, ten bez dědiců dlouho nezůstane, čímž netvor byl a kořist hodna zhynu. To jistě vím, tož jistě řeč má kane, jsou bližší hvězdy, z nichž čas budoucnosti bez překážky a vzdoru záhy vstane, Kdy pět set pět a deset v zuřivosti od Boha seslaných tu děvku zničí i obra, jenž stál u ní v nestoudnosti. Snad příliš nejasně to řeč má líčí, jak Sfingy neb Themidy vážné rady, jež tají v šer se, v kterém pravda klíčí. Však události změní se v Najady a rozluští pak těžké spory v tobě, ač ujdeš zhoubě obilím i stády. Co pravila jsem, to pamatuj sobě, a s jinými sděl, jejichž život celý jest pouhé pospíchání k smrti v mdlobě. A toho budiž, až psát budeš, bdělý, bys nestajil, jak viděl‘s na své pouti strom bez listí stát dvakrát osiřelý. Kdo loupí jej a trhá, Boha rmoutí a rouháním jej uráží, neb pouze k své svaté službě stvořil jeho proutí. Ta první duše že z něj brala v touze, pět tisíc roků po Tom naříkala, kterého trestem sňata naše nouze. Snu závrať, tuším, ducha tvého jala, když nechápeš, že příčinu má svoji, když klenba jeho zvráceně se vzpjala. Byť myšlénky jak vlny v Elsy zdroji ti ducha nejaly, jichž rozkoš stálá jak Pyrama krev moruše, tě kojí, Z tak mnohých důvodů to zakázala zde na tom stromě spravedlnost Boha, by mravní smysl tobě ukázala. Leč zkameněla duše (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
