Dante Alighieri
překlad: Jaroslav Vrchlický

BOŽSKÁ KOMEDIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výklad

Zpěv první

Druhá část Božské komedie začíná vzýváním epických Mus a narážkou na zápas, v kterém Pieridky od Mus přemoženy a v straky proměněny byly. (Ovid, Metam V. 294.) Až k prvnímu kruhu, t. j. až ku obzoru táhne se modrý vzduch jako safir, na obzoru stojí Venuše ryby přezařujíc a na jihu objevuje se souhvězdí čtyř hvězd neznámých naší polokouli severní. Souhvězdí toto značí (zpěv 31., v. 104.) čtyři hlavní ctnosti. Hvězdy ty viděli jen první rodiče v ráji. Ráj zemský je totiž na vrcholu hory, u jejíž paty se Dante s Virgilem octli při svém východu z podsvětí. Souhvězdí Vozu odsud již nebylo viditelné. Vchod k hoře očistcové střeží Cato z Utiky; žena jeho Marcie, na kterou se Dante odvolává, sídlí v předpeklí mezi ctnostnými pohany. Hora očistcová stojí na kulatém ostrovu, kolem něhož bují třtina, symbol pokory. Hora má tvar kužele, který dolů přikře spadá a opatřen je sedmi zářezy horizontalními, z nichž každý jest kruhem pro jeden ze sedmi smrtelných hříchů.

Zpěv druhý

Jerusalem a hora očistcová jsou body antipodické se stejným obzorem; když tam je západ, jest zde východ; na Gangu dle Dantova zeměpisu jest půlnoc a souhvězdí Váhy jde poledníkem. Jelikož slunce stojí v znamení berana, tu projde Kozorožec o 90° na západ ležící, poledníkem při slunce východu, od kterého se vzdaluje, jakmile den postupuje. Zahání tudíž, obrazně řečeno, slunce svými šípy Kozorožce od poledníku. Cesta očistcem je cestou k vysvobození a očištění jí naznačuje symbolicky žalm 114. Zde setká se Dante s přítelem z mládí, hudebníkem Casellou, který zemřel před r. 1300, ale tři měsíce na přívoz k hoře očistcové čekati musí. Zdá se, že Casella složil hudbu ke kanzoně Dantově, začínající veršem „Amor, che nella mente mi ragiona“.

Zpěv třetí

Virgil a Dante postupují v světle slunečním. Dante pozoruje, že Virgil nemá stínu a že tělo jeho propouští paprsky sluneční. Nicméně může toto bezhmotné tělo snášeti muky pekelné i očistcové. Cesta zde jest srázná jako mezi zámkem Turbií, který leží na západním, a Lericí, který leží na východním pobřeží Adriatského moře. Zde potkává básník Manfreda, syna Fridricha II., vnuka Jindřicha VI. a Konstantie Sicilské. Jelikož zemřel v kletbě církevní, měl by býti mezi zatracenci, avšak on byl spasen a básník má oznámiti dceři jeho Konstantii, choti Petra III. z Aragonie, jeho zachránění. Manfred padl v bitvě u Beneventa, kde každý voják naň hodil kámen a tak nasypána mohyla. Však legát papežský, Bart. Pignatelli, arcibiskup z Cosenzy, dal na rozkaz papeže Klementa IV. mrtvolu vyhrabat a do Abruzz zavléci, a to k řece Verde, aby neležela v území léna církevního.

Zpěv čtvrtý

Dante poznává, že Aristotelem již vyvrácené učení Platonikův o trojí duši člověka: vegetativní, sensitivní a intelektuelní, mylné jest, neboť co poslouchal (sensitivní duší) výklad Manfredův, nevšimnul si, že slunce o 50° postoupilo, což by byl postihnul, kdyby každá z (obou druhých) uvedených duší vládla. Jeť tedy v člověku jedna duše, jeden (...)

(......)