Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Vy, již mne sledujete v loďce malé a s roztoužením pilné nasloucháte mé lodi, která s pěním pluje dále, K svým břehům rychle nazpět ať se dáte, do moře nespouštějte se bez sledu, s mou stopou snadno se víc neshledáte; Tou vodou nikdo nejel, kterou jedu; mne vede Apollo, Minerva dýše, a devět Mus mi kyne ku Medvědu. Vás, kterých málo, již jste záhy výše po chlebu Andělském svou vznesli hlavu, jenž živí zde, však nesytí, vám spíše Lze pustiti svůj koráb v slanou vřavu, když poplujete po mé brázdě smělí, dřív než se vyrovná zas ve vln splavu. Ti proslavení, v Kolchidu již jeli, se nedivili, jak vy učiníte, když Jasona tam orat uviděli. Ta žízeň vrozená a věčná v hbité nás pouti k říši boží unášela tak rychle, jako nebe kroužit zříte. Já k Beatrici, ona výše zřela a řek bych, jako šipka, v téže době jež letí, raní, co se vrubu sjela, Jsem na místě byl a tu zázrak k sobě tah oči mé, leč ona, péči moji jež každou znala, v sličné řeči zdobě Tak veselá a krásná u mne stojí a praví: „Mysl k Bohu povznes díkem, že šťastně nás tak s první hvězdou pojí.“ Mně zdálo se tu, že nás pokryl víkem mrak zářný, pevný, hustý, vybroušený, jak démant sluncem dotknutý a mžikem Nás věčná perla vzala v svoje stěny, jak v sebe světla paprsk voda bere a při tom zůstává přec bez proměny. Když tělo byl jsem, pochyby když steré, jak v rozměr jiný vejít lze, se nítí — což nutno, když se hmota v hmotu dere: Žár touhy mojí musil větším býti, tu bytnost poznat, ve které, jak splývá Bůh s naší přirozeností, lze zříti. Tam uzří, co zde věří mysl snivá, ne důkazem, poznáním prostým pouze, jak první pravdu, jež vždy zřejma bývá. Já na to k ní: „Ó paní, v zbožné touze, jak může, duše Tomu díky vzdává, jenž vyrval mne ze smrtelníků nouze. Leč rcete, co jsou znamení ta tmavá na tomto těle, Kaina o břemeni zvěst lidská že tam bájit neustává?“ I usmála se málo: „V pobloudění když lidská mysl vratká tam se sklání, kde nestačí klíč smyslů k otevření, Šíp úžasu tě více neporaní, neb zříš, kterak má rozum křídla krátká i v družině všech smyslů. — Jaké zdání Ty o tom máš, rci,“ řekla paní sladká. Já: „Rozdílným co v měsíci být zdá se, tím vinna hustá jest neb řídká látka.“ A ona: „Domněnky své v krátkém čase ty poznáš blud, když budeš naslouchati vět řadě, jimiž odpovím ti zase. Ve osmé sféře hvězdy zříte pláti, jichž tvar i velkost, kdo k nim zrak svůj chýlí, že rozdílny jsou, musí znamenati. Byť řídkost s houštkou toho důvod byly, tu byla by v nich všech jen jedna síla na větší, menší rozdělena díly. Kde řada různých sil se objevila, tam různé důvody jsou, všecky ale až na jeden řeč tvoje umrtvila. Byť řídkost vinou skvrn těch byla, dále jak ptáš (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
