Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Dřív svobodný by člověk hladem zpráhnul v dvou vábných krmí stejné vzdálenosti, než s jednou z nich by ruku k ústům vztáhnul. Tak beránek by mezi hltavostí dvou vlků v rovné bázni stál, tak v dáli pes mezi laněmi; já pochybností Když dvojí stejně puzen, jež mne pálí, jsem mlčel; z nutnosti jen že to bylo, jsem hany nemoh’ dát si ani chvály. Já mlčel, v tváři se mi zrcadlilo vše plání touhy, které víc než slovy a vřelej otázky mé vyjevilo. Jak Daniel Nebukadnezarovi vztek zkojil, jenž ho učil krutým býti, mně Beatrice dělala řkouc: „Nový A dvojí osten přání hruď tvá cítí a poutá snadno vlastní péči tvoji, že nemůžeš se volně vysloviti. Když dobrá vůle, hádáš v mysli svojí, vždy trvá, jak to možno síle jiné mých zásluh míru stenčit? K pochyb roji Ti ještě odtud jiná látka kyne, že zdá se s Platonem to ve souzvuku, že duší let se k hvězdám zpátky šine. Toť otázky dvě, které v stejném shluku tvou vůli tísní; tu proberu dříve, jež z obou tobě větší strojí muku. Ten seraf, který nejvíc v Bohu žive, ni Mojžíš, Samuel a z obou Janů vem toho, jenž se zachce mysli chtivé, Marie není v jiné sféry stanu než tyto duše, jichž jsi viděl líce, jíst budou stejně dlouho nebes manu. Kruh nebe první zdobí tam se skvíce, tam různě sladké žití zakoušejí, jak věčný dech jich tkne se míň neb více. V té sféře zjevily se, ne že její jsou hosty snad, leč pouze na znamení, že k nejvyššímu míň se povznášejí. K vám jinak hovořiti možno není, vždyť chtěné jen duch váš rozpoznává, co hodným pak jej činí pochopení. Tak písmo k vám se sklánět neustává, ač jiný smysl v tom nad vlohy vaše, když Bohu nohy, ruce lidí dává. A s tváří lidskou před zrak církev naše vám Gabriela s Michaelem staví, i toho, jenž uzdravil Tobiáše. O duších lidských Timaeus co praví, s tím, co zříš tady, věru váhy ztrácí, že, jak se domníval, své dává zprávy. On dí, že duše k hvězdě své se vrací, mní, že z ní byla vzata, když tvar těla jí dáti příroda si vzala práci. Snad jeho věta jiný smysl měla, než doslovný, a tento výklad věci by nemusil být ku výsměchu zcela. Když mní, že v kruhy ty zpět musí téci vliv hany nebo chvály z jejich žití, luk jeho trefí trochu pravdy přeci. Ten princip nepochopen v bludu síti, jal celý skoro svět, že Merkur jemu, Mars s Jupiterem začli bohy býti. Ta druhá pochybnost, jež srdci tvému se vtírá, míň má jedu, zloba její tě nemůže víc urvat boku mému. Že v smrtelníků zdá se obličeji být naše spravedlnost nepravostí, ne z kacířství, to z víry uvádějí. Že může, vaše schopnost vniknout dosti až k jádru této pravdy, (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
