Dante Alighieri
překlad: Jaroslav Vrchlický

BOŽSKÁ KOMEDIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zpěv pátý

 — „Když lásky žárem příliš planu tobě,
 víc, na zemi než obyčejem bývá,
 že oči tvoje nesnesou to v mdlobě,
 
 Tož nediv se, neb dokonale dívá
 se duše má, a za poznáním blaha,
 jak seznala je, chvátá noha chtivá.
 
 Již vidím, jak v tvůj slabý rozum sahá
 zář věčna světla, jíž, jak zrak jen chytí,
 se láska v duších hned a vždycky vzmáhá.
 
 A jiné jestli lásky cit v nás nítí,
 tuť vždycky stopa věčného to světla,
 jež špatně známa ve vás mdle jen svítí.
 
 S tím přáním teď tvá duše ke mně letla:
 Lze nesplněný slib snad vyrovnati,
 by duše do sporu se nezapletla?“
 
 Tak Beatrice začla rozmlouvati,
 ve zpěvu tomto dál svatou při vedla,
 jak ten, kdo nechce řeči své mez dáti.
 
 „Dar největší, s nímž boží štědrost shlédla
 k nám, tvoříc, dobrotě jenž nejskvěleji
 jest přiměřen i cenou, který svedla,
 
 Jest vůle svobodná, jíž skutky dějí
 se tvorů rozumných, a tito pouze
 jí nadáni dělají, co jen chtějí.
 
 Tuť netřeba ti přemýšleti dlouze
 a zjeví se ti velká slibu cena,
 v němž přichází Bůh naproti tvé touze.
 
 Neb smlouva s bohem, jak jest uzavřena,
 tu oním pokladem, jejž nejvýš kladu,
 jest skutkem Bohu oběť učiněna.
 
 Co můžeš za to dáti ve náhradu?
 Chceš dobře dělat s tím, co v oběť dáno,
 nad cizím statkem osobíš si vládu.
 
 Teď v nejtěžším juž svitlo tobě ráno;
 však církev může dispens udíleti,
 čímž zdá se bludem, mnou co vykládáno.
 
 U stolu musíš ještě poseděti,
 neb těžký pokrm, jejž jsi požil, žádá,
 ku jeho strávení též přihlížeti.
 
 Nuž mysl otevř a hleď, moje rada
 by zůstala v ní, neb věděním není,
 když mysl pochopené pustí ráda.
 
 Té při oběti ku dvojímu zření
 je třeba mít, i na to, co slib tvoří,
 a druhé pak jest slibu uzavření.
 
 To druhé ničím pak se neumoří,
 leč slibu splněním, a v tomto byla
 má řeč již dříve tobě pravdy zoří.
 
 Tož nutností se oběť objevila
 u Hebreů, jak známo ti má býti,
 ač na dar obětní se zaměnila.
 
 To druhé, látkou slibu co lze křtíti,
 můž’ s jinou látkou býti zaměněno
 a netřeba se tímto prohřešiti.
 
 Leč nepřendávej druhé na rameno
 si proto břímě, než by žlutým dříve
 i bílým klíčem bylo otočeno;
 
 A každé zaměnění ti buď křivé,
 když obsažen tak jako čtyři v šesti,
 slib starý není v novém. Proto lživé
 
 A nemožno jest záměnu tam svésti,
 kde stále dolů tahá misku váhy,
 co vlastní cenou příliš těžké jesti.
 
 Ó smrtelníci, budiž slib vám drahý,
 jej držte, ne však jako Jefte činil,
 jenž při oběti své byl bez rozvahy.
 
 Líp slušelo, by sebe z hříchu vinil,
 než držet slib a tím spáchal zlo větší;
 jej Řeků vůdce hlupstvím nezastínil,
 
 Když Ifigenii lkát nechal v křeči,
 a (...)
(......)