Dante Alighieri
překlad: Jaroslav Vrchlický

BOŽSKÁ KOMEDIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zpěv šestý

 Když vědomí zas přišlo, jež jsem ztratil,
 hnut soucitem nad těmi příbuznými,
 neb smutek všecky smysly ve mnu zvrátil:
 
 Tu v nových mukách s nově mučenými
 se potkávám, kde krok mé nohy stane,
 i kam jen zraky obrátím se mdlými.
 
 Jsem u třetího kruhu, deště, který kane;
 ó věčné, těžké, kleté proudy chladné,
 vždy stejně padá, nikdy neustane.
 
 Tu černá voda, kroupy těžkopádné,
 ze vzduchu temnem hustého sníh stéká,
 a země, která toto pije, smrádne.
 
 Tu Cerberus, ten divný netvor, čeká
 na každého, kdo vnořen sem, běs dravý,
 dle psího zvyku z trojí tlamy štěká.
 
 Zrak krvavý, vous poslintaný, tmavý,
 břich nadmutý má, drápy pracky kryjí,
 tak duchy škrábe, trhá, dře a dáví.
 
 Ti v chladném dešti jako psové vyjí,
 svou stranou jednou druhé střechu strojí,
 a bídní často v úpění se svíjí.
 
 Červ Cerberus nás uzřev, tlamu svoji
 hned roztáh', tesáky své cenil v zlobě
 a neměl údu, jejž by nevzpjal k boji.
 
 Můj vůdce roztáhnul své dlaně obě,
 sáh' do země, hrst černé prsti vážil
 a v žravé chřtány ji mu vrh' v též době.
 
 Jak pes, jenž loudit štěkáním se snažil,
 se upokojí, žrádlo hlodat smí-li,
 po jehož zhltnutí co nejvíc bažil:
 
 Tak tlamy Cerbera se skonejšily,
 jenž tak na duše štěká zdivočelý,
 že přejí si, by raděj hluchy byly.
 
 Po stínech, které déšť porazil, smělý
 náš kráčel krok, my kladli zvolna nohy
 na jejich prázdno, jež se zdálo těly.
 
 Tu na zemi všech ležel zástup mnohý.
 Jak ubírali jsme se náhle kolem,
 z nich vstal a seď si jeden přeubohý.
 
 „Ó ty, jenž's veden tímto pekla dolem,
 ó poznej mne, zda můžeš v slitování,
 ty's před mou smrtí zrozen! pravil s bolem.
 Já k němu: „Muka tvá i tvoje lkání,
 tak paměti mé podobu tvou tají,
 že, zdali jsem tě viděl, nevím ani.
 
 Leč rci, kdo jsi? Proč v tomto bědném kraji
 jsi mučen trestem, hnusnějších že není,
 ač jiné větší tresty v pekle mají?"
 
 Děl: „V městě tvém, jež závisti a tření
 tak plno jest, že hrnec překypuje,
 jsem trávil život bujném ve hýření.
 
 Mé jméno u měšťanů Ciacco sluje,
 a že jsem příliš zhrešil hltavostí,
 jak vidíš, déšť mé údy pohlcuje.
 
 Však nejsem smutný sám v té zoufalosti,
 zde stejná muka trápí ty vše roje
 pro stejný hřích." A tím již (...)
(......)