Dante Alighieri
překlad: Jaroslav Vrchlický

BOŽSKÁ KOMEDIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zpěv sedmý

 „Osanna, sanctus Deus Sabaoth,
 superillustrans tua claritate
 felices ignes horum malachoth!“
 
 Tak vracejíc se k písni svojí svaté
 ta bytost dále započala pěti,
 své skráně majíc dvojím světlem spjaté.
 
 Já zřel, jak s drahými zas v tanci letí,
 jak nejrychlejší jiskry v dálce zraku
 se skryly, že zrak nemoh s nimi spěti.
 
 Já k sobě: „Řekni, řekni, bez rozpaku
 jen řekni,“ — pravil, „sladké svojí paní,
 ať rosou v žízni, sluncem je ti v mraku!“ —
 
 Leč ona úcta, která vždy mne sklání,
 když slyším pouze B znít nebo ICE,
 mne uchvátila jak člověka spaní.
 
 Tak nechala mne trochu Beatrice,
 pak děla s úsměvem, jenž oblažiti,
 i v mukách ohně každého moh’ líce:
 
 „Jak vidím a v čem nemůž’ klamu býti,
 jak spravedlivě pomsta spravedlivá
 se trestá, v tobě plamen pochyb nítí;
 
 Však osvobodím tobě ducha, živá
 slyš slova moje, nebo jimi tobě
 v dar velký nyní velká pravda splývá.
 
 Své vůle uzdu, ač ku blahu sobě,
 přec nechtěl člověk snésti nezrozený,
 tím sebe i svůj rod vzdal pekel zlobě.
 
 Čímž řadou věků bludem poražený
 rod lidský ležel chorý, božím Synem,
 jenž sestoup’ na zemi, až odcizený
 
 Pak Stvořiteli vesmír jedním kynem,
 byl spojen v jeho osobě s ním zase,
 tož pouze jeho věčné lásky činem.
 
 K mým slovům obrať zrak! Ve plné kráse
 ta přirozenost, v svazku s Bohem byla
 tak dobrá, čistá, jak v stvoření čase.
 
 Leč z ráje sama sebe vyhostila,
 od cesty pravdy, od života svého
 se sama příliš záhy odvrátila.
 
 Trest měříme-li kříže posvátného
 dle těla podstaty, pak podle práva,
 toť věru trest byl na očistu zlého.
 
 Však žádná křivda nebyla tak žhavá,
 na osobu, jež trest ten vytrpěla,
 v níž taká bytost, když se pozor dává.
 
 Tak jediná věc různý účin měla;
 ta smrť se Židům líbila i Bohu,
 jí nebe otevřelo se, zem chvěla.
 
 Teď nesmí ti ve příkrém zdát se slohu
 řeč, která dí, že spravedlivě mstěna
 zde spravedlivá pomsta. Leč tvou vlohu
 
 Zřím, kterak myšlénkami zapletena
 jest v uzel, na kterého rozluštění
 tvá mysl čeká snažně roztoužená.
 
 Díš: „Co jsem slyšel, to je k pochopení,
 proč ale Bůh ten způsob volil právě,
 by vykoupil nás, to mi zřejmé není.“
 
 To, bratře, očím všech vždy bude tmavě
 se míhat v taji všem, jimž nedozrála
 ve ohni lásky duše plápolavě.
 
 Leč k tomu, že jest cesta všechněch stálá
 a zřídka poznaná, chci tobě říci,
 proč bylo nejlíp tak. Věř, neskonalá
 
 Dobrota boží, záště neznající,
 plá bez ustání v jisker takých roji
 nám věčné krásy jevíc čaroskvící.
 
 Co bezprostředně dolů z ní se rojí,
 jest bez konce, kam ona pečeť vtiská,
 tam otisk věčně trvá v kráse svojí.
 
 To všechno, co z ní bezprostředně tryská,
 je volné též a nemůž’ podléhati
 těch věcí moci, jež ve nových blýská.
 
 Jí blíže jsou, a víc jim látka platí,
 neb svatý plamen, jejž věc každá hostí,
 zříš v (...)
(......)