Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
S tou láskou, v níž mu od věčnosti rovna, jíž oba dýší, k svému patří Synu, ta první Síla svatá, nevýslovná, Vše stvořila, co v ducha tvého klínu, co před zrakem se točí s takým ladem, že nítí ples v nás při každém svém činu. Čtenáři, k vyšším kruhům, které řadem mně kynou, ať se tam tvé oko ztrácí, kam protínání obou kruhů kladem. Tam začni v mistra nahlédati práci, jenž takou láskou pořád k ní se sklání, že od ní ani zraku neodvrací. Viz, odtamtud, jak šikmý kruh v svém plání se odděluje, planety v němž svítí, by pomoh’ světu, jenž se po něm shání. Viz, jejich dráha jak se šikmá řítí; tak nebýt, síla mnohá zahálela a schopnost mnohá musila by mříti. Od cesty přímé by se ukláněla míň nebo více, nahoře neb dole by světa soustava chyb dosti měla. Teď, čtenáři, juž zůstaň při svém stole, přemýšlej o tom, co zde dáno tobě, ples chceš-li mít, než umdlíš ve zápole. Já častoval tě, sám jez; v této době mou péči všecku látka vyžaduje, jež za písaře zvolila mne sobě. Největší služka přírody, jež snuje vesmíru žíti mocí nebes síly, a jejíž světlo čas nám rozměřuje, Se točila s tou částí, o níž byly dřív řeči mé a spěla ve spirále, v níž zjevuje se dřív nám v každé chvíli. Já s ní jsem byl, že stopuji však stále, jsem nevěděl, tak člověk, že v něm klíčí myšlénka první, neví nenadále. Dík za to dlužen byl jsem Beatrici, že v čase krátkém, jemuž míry není, mne z dobra ještě ku lepšímu cvičí. Ó v jakém samo čarném ozáření vše plálo v slunci, kam jsem vstoupil právě, ne barvou, pouze v světla rozproudění! Cvik, rozum, umění bych namáhavě zde spojil, k vyřčení to nedostačí, leč lze to věřit a zřít přát si žhavě. A příliš nízko obraznost má kráčí, div není věru, pomníš-li té výše! nad slunce nevnik’ kdo se v prachu vláčí. Zde čtvrté služebnictvo nebes říše, jež velký Otec sytí ve stálosti, čím dokazuje, jak plodí a dýše. A Beatrice: „Dík, dík v uctivosti vzdej slunci Andělů, jež k smyslnému tě zvedlo slunci svojí ve milosti!“ Hruď lidská sotva citu pobožnému tak otevřela se a s takým chvatem, s vším díkem vzdát se chtějíc Bohu svému, Jak při těch slovech v srdci mocně vzňatém se v Boha vnořila má láska celá i Bici zapomněvši v citu svatém! Však právě v tom své zalíbení měla a sladká usměvavost jejích očí mou mysl k různým věcem obracela. Já živá světla viděl, jak se točí; my střed, korunou ona byla v jasu, zpěv sladší měla než lesk oko zočí. Dceř Latony tak v mlh a v páry času na nebi vídáváme opásanou, když mlha drží stužky toho pasu. Ve dvoře nebes četné skvosty planou, (jdu odtamtud) tak vzácné lesky všemi, že odnášet je, věcí neslýchanou. Zpěv světel těch skvost byl mezi těmi, kdo nemáš ale křídla ku povzletu, ty čekej, ať zvěsť (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky