Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Od středu v kraj, od kraje v střed se voda ve oblé váse vždycky rozvlňuje, když zvenčí se neb z nitra náraz podá. To náhle v mysl moji sestupuje, co pravím, Tomášovo slavné žití co zatím zprávu svoji zakončuje. Tož k vůli podobnosti, jež tu svítí v tom, co děl on, co děla Beatrice, jež po něm takto začla hovořiti: — „Ač neřek’ to, ni myslil, jeho chtíče jej vedou k tomu, potřebou mu jesti, se uchopiti jiné pravdy klíče. Rci jemu, světlo, ve kterém zří kvésti zde bytost vaši, zda potrvá s vámi a bude se tak do věčnosti nésti; A zůstane-li, časů proměnami co bude, až vy stanete se těly? Zda neoslní zrak vám?“ Jako sami V ráz pudem plesa vyššího v rej smělý se rozháraní pustí tanečníci a ve smíchu zpěv začnou převeselý: Tak svaté kruhy, novou radost v líci, po zbožné řeči nové začly řady, rej veselý a píseň jásající. Kdo naříká si, že zmíráme tady, tam bychom žili, věru nepoznává té věčné rosy osvěživé chlady. Ten Jeden, Dva, Tři, žít jenž neustává, a vždycky vládne v Jednom, Dvou, Třech stále, neobjatý, ač vesmír obetkává, Byl třikrát chválen duchů ve chorále a s takým vděkem, takou melodií, jež každé zásluze by byla k chvále. Z těch, v nejzářnějším světle co tu žijí, hlas skromný z menšího jsem slyšel kruhu, jak Anděl asi mluvil ku Marii: — „Jak dlouho bude trvat v rajském luhu ples čarovný, tak láska naše živá nás bude v takou šatit zářnou duhu; Lesk její z lásky záře sílu mívá a láska z patření, to rozmáhá se, co milosti v mohutnost lidskou splývá. Až slavně v svatém octneme se mase, jak naše osoba je na se vloží, se zastkví, ježto celá, v plné kráse. Dar největšího Dobra se v nás zmnoží, ač bez zásluhy máme je, mním světlo; jím schopni jsme pak patřit v světlo boží. Tím naše patření do hloubi zkvetlo, tím vzrůstá žár, který se na něm nítí, tím vzrůstá světlo, které s něho sletlo. A jako uhel, plamenem jenž svítí, svým živým leskem plamen převyšuje, že v plamenech lze zřetelně jej zříti: Neméně paprsk, zde jenž vytryskuje, též převýšený bude těla leskem, jež nyní země stále zahaluje. A nebudeme znaveni tím bleskem, neb silní budou ústrojové těla, snést všecken ples, nic nebude nám steskem. —“ A v obou sborech svorná píseň děla jak na kyn jeden takým hlasem Amen, po mrtvém těle touha že v něm zněla. Ne pro sebe trysk’ tento něhy pramen, leč otcům, matkám a všem drahým dříve, než byli změněni v ten věčný plamen. A dokola hle, v záři stejně živé lesk nový povstal nad leskem, jenž planul, jak obzor, když se jasní v tiši snivé. Když soumrak večerní ku zemi skanul, jak (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
