Dante Alighieri
překlad: Jaroslav Vrchlický

BOŽSKÁ KOMEDIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zpěv sedmý

 Pape Satan, pape Satan aleppe" —
 Již začal Plutus drsným řváti hlasem.
 A mudřec ctný, jenž všecko ví, by v slepé
 
 Mne sílil bázni, pravil: „Netrň žasem,
 ty skály slézti tebe nezastaví,
 byť sebe víc ti hrozeno tím ďasem."
 
 Pak obrátiv se k vzteklé tlamě praví:
 — „Již ztichni přece, ztichni, vlku kletý,
 nechť nelítostný vlastní vztek tě stráví!
 
 Jsou příčiny, proč jdeme v tyto světy,
 tak chtějí tam, kde Michal hněvem hnutý
 mstil hrdé smilstvo před dávnými lety."
 
 A jako plachty lodi větrem vzduty
 se svinou samy, když byl stěžeň zřícen,
 tak padl k zemi tento netvor krutý.
 
 Tak stoupali jsme spolu v čtvrtý jícen
 vždy dále na břeh muk rostoucích všudy,
 jenž hříchy světa celého je sycen.
 
 O spraveďnosti Boha! Tyto trully,
 jež viděl jsem, kdo takto nahromadí?
 Proč tak nás v zhoubu řítí naše bludy?
 
 Jak na Charybdě když dva proudy řádí
 ve víru bourlivém se lámajíce:
 tak zatracenci stále v rej zde pádí.
 
 Zde uviděl jsem lidu mnohem více:
 ti ze stran obou rvali se a lkali
 svým prsem těžké břímě válejíce.
 
 Tu na se vráželi, tu zpět se hnali,
 se obraceli, druh se hádal s druhem:
 Proč lakotíš? Proč mrháš tak? A v dáli
 
 Se nesli takto tímto temným kruhem
 ku protivnému bodu z každé strany,
 svůj sprostý nápěv řvouce pekla luhem.
 
 Když každý ukončil, tu jako štvaný
 zas v novou srážku pádil kroky mdlými.
 Tu já lítostí skorem rozhlodaný
 
 Jsem děl: „O dobrý mistře, vysvětli mi,
 zda knězi byli, již zde trpí strašně,
 ti po levici s vlasy střihanými?
 
 On: „Všickni žili v slepotě své vášně,
 neb chovali se v rozdávání darů
 ti lakotně a ti zas prostopášně.
 
 Dost zřejmě štěkají to hlasem zmaru,
 když z obou kruhů k oněm místům běží,
 kde sporná vina rozdělí je v sváru.
 
 Bez vlasu v týle tito byli kněží
 a mniši, papeži a kardináli,
 v nichž lakota se zmohla bez otěží."
 
 Já na to: „Mistře, snad by rozeznaly
 v jich davu oči moje mnohé známé,
 jež taký zločin, jaká vina kalí."
 
 On ke mně zase: „Zdání tvé tě klame,
 jich temný život zde je przní zase,
 že poznání svit v temnu jim se láme.
 
 Zde věčně po dvou vrážet budou na se,
 ti z hrobu vstanou se zaťatou pěstí,
 a tito zase v oškubaném vlase.
 
 Neb špatně dát i špatně spořit, štěstí
 jim uloupilo nebeské a k hádce zde nutí je.
 Dost o nich dal jsem zvěstí.
 
 Zde, synu milý, vidět můžeš v krátce
 tu frašku statků, jimiž Štěstí vládne,
 a pro něž v lidstvu taký spor a práce.
 
 Neb věř mně, pod měsícem zlato žádné,
 co bylo ho a jest, by (...)
(......)