Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Svých vlastním slovům těšilo se v slasti to šťastné zrcadlo, já chutnal svoje, a sladkost hořkostí jsem mírnil z části; Ta, k Bohu výš jež vedla kroky moje: „Změň, děla, myšlenky, jsem tomu blízká, jenž může ucpat bezpráví všech zdroje“ — Já obrátil se po řeči, z níž blýská mi nová těcha, jakou lásku v zraku jsem jejím zřel, mé písní ústa stiská; Ne, slovy že bych snad byl na rozpaku, leč proto, duch že zpamatovat záhy se nemůž’, když je bez průvodce v mraku. Jen tak mi jasným zůstal mžik ten blahý, že srdce moje všech pozbylo přání, co upřeně jsem patřil v její tahy. A věčná rozkoš, která přímo sklání se k Beatrici a jí s obličeje, svým odleskem mé vše ztišila plání. Mne světlem zmohla, ve kterém se směje: „Hleď, ať tvůj zrak i sluch se trochu schýlí, ne pouze v očích mojích se ráj skvěje! —“ Jak v žití mnohou shledáváme chvíli plát v očích touhu, taká její vláda, že pláním jejím duch je celý zpilý. K svatému ohni obrácena ráda má duše pochopila vůli jeho, že, ještě se mnou hovořit, dál žádá. — „Na pátém stupni stromu pověčného,“ on začal, „který žije od vrcholu, vždy plody má, neztrácí listí svého, Zde duše šťastné obývají spolu, jež v žití slavny, snadno mohly vznítit by každou Musu písně ku zápolu. Viz nyní, kříže ramena tu svítit, a každý, jehož jméno s mých úst sválo, se pohne, v let, jak blesk vidíš se řítit. A podél kříže ihned světlo plálo, jak Josua jsem slyšel a to jméno jsem neslyšel dřív, nežli se to stalo. Jak Makkabea jméno prosloveno, hned jiné kroužiti jsem viděl světlo, jež slastí v rej ten bylo roztočeno. Tu Karla Velkého, Rolanda zkvetlo mi před okem, jež pozorně kol zřelo, jak za sokolem při honu by létlo. Rinouarda s Vilémem potom sjelo, Gottfrieda světlo před můj zrak v tom kříži, pak Roberta Guiscarda světlo spělo, Pak v druhých sbory se též světlo blíží, jež mluvilo, bych poznal, v nebes bráně ký zpěvák umělý je. Zrak můj níží Se k Beatrici po mé pravé straně, by, ať již slovy nebo ruky sledy mi řekla, co bych dělal odhodlaně. A takým leskem plály její hledy, tak radostně, že přemohly svým jasem, čím plály dříve a čím naposledy. A jako člověk, který cítí časem vždy více plesu z dobra, které dělá, ví, jeho ctnost že vzrůstá; tak já s žasem, Co s nebem dráha má se otáčela, jsem pozoroval, jak výš oblouk víří, že ona v kráse víc se pozaskvěla. Jak v tváři ženské, jež se studem pýří, se brzy opět v krátkém po přechodu, když mine stud, zas úběl sněhu šíří; Tak byla mi v bílého světla brodu, jež v šesté hvězdě něhou snivou hrálo, jak (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
