Hans Christian Andersen
překlad: Jaroslav Vrchlický

POHÁDKY A POVÍDKY
recenze
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

MALÝ A VELKÝ KOLOUŠ

Lidé je rozeznávali podle toho, malý Kolouš měl jednoho koně a velký měl čtyři, které každou neděli půjčoval malému na pole. Malý Kolouš pravidelně volal: „Hy, všecky moje koně!,“ a velký mu za to zabil jeho jediného koně.

Malý Kolouš šel prodat koňskou kůži, ale zastihl ho déšť. Narazil na statek a prosil nocleh. Lstí prodal kůži za dvě měřice zlata a truhlu k tomu, kde byl schovaný kostelník – údajný čert. Od kostelníka dostal ještě měřici zlata za to, že ho nehodí v truhle do potoka. Velký Kolouš zabil své koně a za každou chtělna trho měřici zlata, ale dostal výprask.

Chtěl za to zabít malého Kolouše, ale sekerou udeřil pouze mrtvou babičku. Za tu opět lstí dostal další měřici zlata a hospodský ji na vlastní náklady ještě pohřbil. Velký Kolouš zabil svou babičku a chtěl její tělo u lékárníka draho prodat. Ten mu akorát vyčinil.

Velký Kolouš zavázal malého do pytle a chtěl ho utopit, ale šel kolem kostela a že si zazpívá žalm. Malý Kolouš se mezitím vyměnil s pastevcem, který byl starý a zemřít chtěl. Malému Koloušovi věnoval své stádo krav. Velký Kolouš hodil pytel do potoka, ale cestou zpátky potkal malého Kolouše s velkým stádem.

Malý Kolouš ho lstí – že je to dobytek ze dna potoka - dostal do pytle a do toho potoka hodil.

Ukázka:

A nyní šli oba k potoku, a dobytek, který měl velkou žízeň a vodu viděl, běžel, jak jen stačil, ku brodu.

“Vidíš, jak pospíchá?“ pravil malý Kolouš, „touží po tom, aby byl na dně.“

“Ovšem, ale dříve mně pomoz,“ pravil velký Kolouš, „neboť jinak budeš bit.“ … „Strč tam také kamení, jinak bych ke dnu neklesl,“ pravil velký Kolouš.“ …

“Obávám se přece, že tam s dobytkem se neshledá,“ pravil malý Kolouš a odešel s tím, co měl domů.