Guillaume Apollinaire

Láska k ženám mnoho poskytuje, ale ženy nám mnoho berou.  

Láska, která vraždí, je mnohem vyššího řádu, než ta, která se odehrává v posteli.  

Kdo nikdy nemiloval, může napsat velký román o lásce, nikoliv však prostou báseň o ní.  

Láska pohnula mým životem, jako se hýbe zemí ve válečné zóně.  

V lásce se konec konců jeví tatáž situace jako při dobré večeři. Chceme-li mít dlouho chuť, nesmíme se přejídat.  

Žena je nepřítelem snění.  

Ženy jsou stvořeny jen pro mír.  

Tělo je stvořeno pro rozkoš, ale není v něm láska. A tak se teď marně pokouším obejmout svého ducha.  

Ty, ženo, jejímž tělem proniknu až po palčivou pěnu, kde maso s duší se svíjejí v křečích, slyšíš strašný řev bouře, jež tebou otřásá, můj krásný korábe, jehož volná záď se kolébá jak krásná loď na provlněném moři.  

Básníci jsou lidé pravdy, jelikož pravda umožňuje proniknout do neznáma. A kdo by se odvážil tvrdit, že pro ty, kdož jsou hodni radosti, není krásné, co je nové.