Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Pěkný, původní experiment provedl přítel jednou o svatební hostině jednoho z mých příbuzných.
Seděli jsme za dlouhým stolem uprostřed prostranného sálu. Bylo nás celkem asi dvanáct. V čele tabule seděla nevěsta, podle ní ženich, pak družička a mládenec. Já seděl naproti družičce, přítel na druhém konci stolu, asi půl druhého sáhu od nevěsty.
Byli jsme veselé mysli. Jídla byla hojná i výborná, rozmar vždy růžovější. Žert a šprým opanovaly zanedlouho pole hovoru úplně.
Když už byla hostina skoro u konce, přinesena na stůl velká hluboká mísa vařených raků a postavena před nevěstu. Tato však, bud že nebyla krmi té přílišná milovnice, nebo z galantnosti vybídla ženicha, aby' podal mísu dále.
Ženich uposlechl, a tak šla mísa z ruky do ruky, až octla se, ovšemže již skoro prázdná, zase před nevěstou. Rozumí se samo sebou, že zbyla v ní skoro samá račátka, poněvadž si byl každý vybral raky největší.
Nevěstinka zpozorujíc, že ženich raků posud nepožil, chtěla mu ochotně vybrati ze zbylých ráčat aspoň jedno nebo dvě největší; i nahnula poněkud svou hlavinku, upřela slídivě modrá očka do mísy a úbělovou ručkou sáhla střelhbitě po největším ráčeti.
Avšak sotvaže je položila ženichovi na talíř, škubla sebou a s lehynkým výkřikem zděšení couvla od stolu z mísy upírala na nevěstu své jasné oči hnusná - ropucha...
„Co to?" vzkřikl ženich, a popadnuv vidličku, píchl do žáby.
Tato vyskočila z mísy na stůl zrovna před nevěstu. Všickni hosté jevili podivení; jenom přítel můj, sedě klidně na druhém konci stolu, připomenul: „Pročpak ubožáčka bodáte"
Nato vstal a dotknul se žáby, která přes hlavu nevěstinu skočila ku dveřím.
Ženich vyskočiv šlápl jednou nohou na žábu, a k nemalému podivení všech žába lidským hlasem zaúpěla: „Běda! už je po mně veta!"
Ženich odskočil, a přítel, nahnuvše k zemi, zvedl místo žáby sněhobílou -dámskou rukavičku.
Vzav pak nevěstin kapesní šáteček, zaobalil do něho rukavičku, a položiv sbalený šáteček před nevěstu, zamumlal, jako mumlával proslulý Bosco, zaklínači formulku italskou: „Spiriti miei ubbidite!"
A když pak šátek jedním z hostů rozbalen, nalezeny v něm drahocenné zlaté náušnice, přítelův dárek nevěstince...
Dát zjistiti smrt vrabce, holuba, zajíce, krtka nebo jiného menšího zvířete, vyloupnout mu perořízkem opatrně mozek z lebky, nahradit mozek libě páchnoucí, patrně nějakou tinkturou napuštěnou bavlnkou, a poručit pak zvířeti, aby se znovu probouzelo znenáhla k životu, jako by se probíralo z mrákotné mdloby, a posléze aby vyskočilo a ulítlo neb uteklo - jest sice eskamotáž dosti známá, nicméně přítel prováděl ji v tolikerých odstínech, že zajímala i diváky takové, kteří byli podobné experimenty viděli již nesčíslněkráte.
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky