Jakub Arbes

ŠÍLENÝ JOB
recenze
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Recenze

Když jel elegán vpodvečer do hradu Kinských, před branou mu do cesty vskočil nějaký muž, se kterým si dlouho nevěděl rady, až přes něj svým kočárem přejel. U brány mu řekl portýr, že někdy "bláznivý Job", jak mu říkají, takto vstoupí do cesty a lidé mu dají almužnu a on pak odejde. Bývá zcela neškodný. Díky této roztržce však nestihl včas rozsvítit světélko u kapličky. To rozsvěcí každý večer ve stejnou dobu a samo pak zhasne při východu slunce.

"Tvrzenoť a ujišťováno s neklamnou jistotou, že spáchán před lety před kapličkou děsný zločin, který prý zůstane tak dlouho tajemstvím, dokud bude 'krvavá bludička' se známou pravidelností pod večer rozsvěcována."

Legenda dále říká, že vlastník zahrady, na které kaplička stojí, se téhož dne octne i s rodinou v bídě. Zahrada náležela hostinskému, do jehož podniku Job právě šel. Vždy tam všechny bavil. Dnes ovšem svým výkladem karet spíše zákazníky otrávil. Poté přišel policista, který na žádost elegána Joba odvedl do blázince. Na to se hosté pomalu vytratili. Světélko pak dále nesvítilo a hostinský měl prázdnou hospodu. Až jednou k němu zavítal starý host Houžvička, kterému řekl vše, co věděl o tom, jak Job zešílel. Byly to ovšem jen útržky a Houžvička se chtěl dovědět víc, a proto šel druhého dne hledat Jobovu matku. Když došel na jejich statek, právě se vrátil Job z blázince. Houžvička myslel, že žijí v bídě a oni se zatím radovali. Když mluvil s Jobem, měl pocit, že hovoří s rozumným člověkem, ne bláznem. Stali se z nich velmi dobří přátelé a Job mu asi po roce prozradil, jak to s jeho rozumem vlastně je.

Jako mladý byl Job úspěšný architekt a stavitel. Jednoho dne k němu na stavbu do zdejší zahrady začal chodit ryšavý pán. Delší dobu toho pána pozoroval a zjistil, že si prohlíží jednu dělnici, se kterou se poté Job seznámil. Když ryšavý muž viděl, že se s ní sblížil, oslovil Joba a prozradil mu, proč tu neustále pobývá. Chtěl totiž přívěšek, jež nosila ona dělnice. Job začal pátrat, proč je ten přívěšek tak důležitý. Dověděl se, že kdo tento přívěšek přinese do zámku, stane se velmi bohatým. Ale mělo to několik podmínek, kterým by ryšavý mužík stejně nevyhovoval. Právoplatná majitelka přívěšku i zámku měla být dělnice. Job získal její důvěru a lásku, a tak si od ní medailon půjčil a nechal udělat kopii, kterou pak dal ryšavému muži. Když ale šli jednou v noci s dívkou z práce, někdo je napadl. Dívka zemřela a to v zahradě, kde Job pravidelně rozsvěcí světýlko, a Job tenkrát utrpěl zranění ruky, a tak později už nemohl vykonávat práci architekta. Protože po incidentu mluvil zmateně, dostal přízvisko "šílený". A protože musel zaopatřit matku a děti svých mrtvých sester, začal žebrat. Když Houžvička vyslechl příběh, chtěl mu pomoci, ale Joba všichni uznávali jako šprýmaře, blázna a nešiku, a tak by ho ani za normálního nepovažovali. Až jako osmdesátiletý potkal náhodou opět ryšavého pána, který ho žádal o odpuštění. Několik dní na to pak Job zemřel marasmem.