Isaac Asimov

OHEŇ PEKELNÝ
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Oheň pekelný

Vrtěli se jako velice zdvořilé publikum při premiéře. Přítomno bylo jenom několik vědců, mezi nimi pár vysokých důstojníků, několik kongresmanů a hrstka novinářů.

Alvin Horner z washingtonské agentury Continental Press zjistil, že sedí vedle Josepha Vincenzy z Los Alamos, a řekl: "Teď bychom se měli něco přiučit."

Vincenzo se na něj podíval přes bifokální brýle a odvětil: "Ne tu nejdůležitější věc."

Horner se zamyšleně zamračil. Měla to být první extra zpomalená filmová projekce atomového výbuchu. Trikové čočky rozkmitají směrovou polarizaci a okamžik exploze bude rozložen na biliontiny sekundy. Včera vybuchla atomová bomba. Dneska ukáže film explozi v neuvěřitelných detailech.

"Vy si myslíte, že to nebude fungovat?" zeptal se Horner.

Vincenzo vypadal utrápeně. "Funguje to. Dělali jsme zkušební testy. Ale nejdůležitější věc..."

"Což je?"

"Že těmi bombami nad sebou lidstvo vynáší rozsudek smrti. Zdá se, že se z toho nejsme schopni poučit." Vincenzo pokývl hlavou. "Jen se tady na ně podívejte. Jsou vzrušení a napjatí, strach však nemají."

Novinář namítl: "Nebezpečí znají. Mají také strach."

"Ne dost velký," řekl vědec. "Viděl jsem muže, kteří pozorovali, jak vodíková bomba udělala z ostrova kráter, a potom šli domů a spali. Takoví jsou lidé. Tisíce let jim káží o ohni pekelném a pořád se to míjí účinkem."

"Oheň pekelný... Vy jste věřící, pane?"

"To, co jste viděl včera, byl oheň pekelný. Explodující atomová bomba je oheň pekelný. Doslova."

To Hornerovi stačilo. Vstal a přesedl si, nervózně ale pozoroval přítomné publikum. Mají strach? Znepokojuje je oheň pekelný? Nevypadalo to tak.

Světla zhasla a promítačka se rozběhla. Na plátně se objevila vychrtlá odpalovací věž. Publikum napjatě ztichlo.

Potom na vrcholu věže zazářila světelná tečka, jasný, hořící bod, který pomalu rašil do nahoru obráceného oblouku, až se nakonec uzavřel do oválu protkaného stíny a světlem.

Někdo přidušeně vykřikl, vzápětí se přidali další. Chraptivá změť zvuků, potom se rozhostilo hluboké ticho. Horner cítil strach kolem sebe, v ústech měl pachuť hrůzy, krev mu ztuhla v žilách.

Oválný ohnivý míč vyhnal výčnělky, potom na chvíli strnul a nakonec se rychle rozpínal do zářící jednolité koule.

Ten okamžik strnutí - v ohnivém míči se objevily temné skvrny očí, s tmavými linkami tenkého zahnutého obočí, hranice vlasů s výraznou špičkou uprostřed čela, ústa zkroucená v divokém pekelném smíchu - a rohy.