Jane Austenová

EMMA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

10. kapitola

Třebaže uplynula už půlka prosince, nenastal ještě nečas, který by mladým dámám bránil v pravidelných procházkách, a Emma se druhý den poránu vypravila navštívit nemocí postiženou chudou rodinu, která žila na samotě kousek za Highbury. K jejich chalupě se šlo Vikářským úvozem, cestou, která pravoúhle odbočovala z široké, ale klikaté hlavní ulice protínající městečko, a kde se, jak si čtenář jistě domyslí, vypínalo bohulibé sídlo páně Eltonovo. Nejprve se prošlo kolem pár ubohých stavení, a asi o čtvrt míle dál stála fara: staré stavení, ničím zvlášť pozoruhodné, postavené hned u cesty. Nemělo výhodnou polohu, ale současný majitel je velmi zvelebil, a v žádném případě nepřicházelo v úvahu, že by je přítelkyně minuly, aniž zvolnily krok a zhodnotily je očima.

Emma prohlásila:

"Tady to je. Zde najdete jednoho krásného dne domov, vy i váš památník." --Harriet podotkla:

"Ach, to je rozkošný dům! --Překrásný! --To jsou ty žluté záclony, co se tak líbily slečně učitelce Nashové."

"Teď tudy často nechodím," prohodila Emma, když už opět poodešly dál, "avšak potom budu mít důvod, a postupně se důvěrně obeznámím se všemi živými ploty, brankami, loužemi a štěpy v těchto končinách."

Ukázalo se, že Harriet dosud na faře nebyla, a její zvědavost, jak to uvnitř asi vypadá, byla tak pronikavá, že to Emma musela zhodnotit, právě tak jako páně Eltonovu domněnku o Harrietině bystrém vtipu, jako vrcholný důkaz lásky.

"Škoda, že to nemůžeme nějak navléknout," řekla Emma, "ale nenapadá mě zrovna žádná vhodná záminka, abychom tam zašly. Žádná služka, na kterou bych se mohla vyptat jeho hospodyně, žádný vzkaz od tatíčka."

Lámala si hlavu, ale nic nevymyslela. Ticho po chvíli prolomila Harriet:

"Mně jenom nejde na rozum, že ještě nejste vdaná, slečno Emmo, ani se nechystáte vdávat. Vy přece musíte každého okouzlit!"

Emma se zasmála a odpověděla:

"I kdybych dokázala každého okouzlit, není to ještě dost pádný důvod se vdát, Harriet. Museli by také jiní okouzlit mne, nebo přinejmenším jeden z nich. A já se nejen teď v nejbližší době nebudu vdávat, ale pravděpodobně se k tomu vůbec nikdy neodhodlám."

"Ano, to sice říkáváte --ale já tomu nemůžu věřit."

"Musela bych poznat někoho, kdo by zdaleka převyšoval všechny, co jsem dosud poznala, aby mě to zviklalo v mém rozhodnutí. Pana Eltona --" (uvědomila si) "vylučuji, ale já ani netoužím nikoho takového poznat. Nechci se vystavovat pokušení. Nepřineslo by mi to žádné výhody. Kdybych se provdala, určitě bych toho začas litovala."

"Jézusmankote --to jsem ještě neslyšela, aby některá žena takhle smýšlela."

"V mém případě neplatí obvyklé pohnutky, pro které se ženy vdávají. Kdybych se zamilovala, to by bylo jistě něco jiného, ale já jsem ještě nikdy zamilovaná nebyla. Asi mi to není dáno, neodpovídá to mé povaze. Patrně se nikdy nezamiluji, a byla bych pošetilá, abych bez lásky něco měnila na svém životě. Nestrádám hmotným nedostatkem, ani nedostatkem rozptýlení, ani (...)

(......)