Jane Austenová

EMMA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

23. kapitola

Chudinka Harriet neměla na žádné návštěvy ani pomyšlení. Necelou půlhodinku předtím, než se pro ni přítelkyně zastavila u paní Goddardové, jí zlomyslný osud zavedl přímo před řeznickou káru, kde v té chvíli probíhala operace spojená s nakládáním kufru zřetelně označeného DŮSTOJNÝ PÁN PAN PHILIP ELTON, U BÍLÉHO JELENA, BATH, jejž bylo třeba dopravit tam, kudy projížděly dostavníky; a následkem toho kufru a místa určení upadlo všechno ostatní na světě v zapomnění.

Přesto se však rozjely k Opatskému mlýnu; a když kočár zastavil před farmou, aby Harriet mohla sestoupit, u široké, upravené vyštěrkované přístupové cesty, která vedla špalírem jabloní ke vchodu, zmocnilo se jí při pohledu na vše, co loni na podzim vnímala s takovým potěšením, zase rozrušení z místních zdrojů; a jak ji Emma opouštěla, viděla, že se začíná rozhlížet kolem sebe s bojácnou zvědavostí; nato si umínila, že nedovolí, aby návštěva přesáhla dohodnutou čtvrthodinku. Sama jela dál, neboť hodlala věnovat týž čas bývalé služebné, provdané a usazení v Donwellu.

Přesně za čtvrt hodiny zastavila znovu před bílou bránou a slečna Smithová, jakmile jí to vyřídili, okamžitě přispěchala, nedoprovázena žádným nebezpečným mladíkem. Blížila se sama po vyštěrkované cestě --jedna ze slečen Martinových se ukázala ve dveřích a loučení mělo zřejmě formální, zdvořilý ráz.

Harriet nebyla hned s to souvisle popsat, co se událo. Příliš hluboce to prožívala; ale nakonec si z toho Emma vybrala dost, aby měla představu, jak setkání proběhlo a nakolik zranilo čí city. Harriet zastihla doma pouze paní Martinovou a obě děvčata. Přijaly ji váhavě, ne-li přímo chladně, a celou tu dobu se nemluvilo o ničem než o nejobecnějších věcech, až téměř na poslední chvíli paní Martinová náhle poznamenala, že jak tak kouká, slečna Smithová vyrostla, a tím navodila zajímavější námět a vřelejší tón. Právě v tom pokoji se totiž loni v září s oběma přítelkyněmi měřily. Na okenní liště ještě zůstaly čárky tužkou a popisky. To bylo jeho dílo. A všem jako by náhle v paměti ožil ten den, ta hodina, ten výjev, tehdejší pohoda --shodně procítěný zážitek a shodná lítost --touha vrátit se k někdejšímu upřímnému přátelství; a právě by se byly zase začaly chovat přirozeně (Harriet, podezírala Emma, na prvním místě ochotná se sblížit a radovat), když opět předjel kočár a bylo po všem. Teprve pak si všechny plně uvědomily způsob návštěvy a její krátké trvání. Čtrnáct minut obětovala těm, u nichž vděčně prožila šest neděl ani ne před půl rokem! Emma to v duchu měla zřetelně před očima a uvědomovala si, jak se jich to muselo dotknout a jak se tím přirozeně trýzní Harriet. Je to nešťastná záležitost. Byla by dala nevímco i sama protrpěla nevímco, kdyby na tom Martinovi byli společensky lépe. A že to jsou tak hodní lidé, bylo by jí jen trošičku lepší postavení stačilo: ale mohla si za daných okolností počínat jinak? --Vyloučeno! --Není v její moci nic změnit. Ti dva se musí rozloučit; je to však pro všechny (...)

(......)