Jane Austenová

EMMA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3. kapitola

Pan Woodhouse měl svým způsobem společnost docela rád. Upřímně ho těšilo, když ho známí přicházeli navštívit, a řada okolností, včetně toho, že žil v Hartfieldu už tak dlouho, že měl dobré srdce, byl zámožný a vlastnil pěkný dům i pěknou dceru, společně přispívaly k tomu, že si mohl pozvat kohokoliv z kroužku nejbližších přátel, kdy se mu zlíbilo. S rodinami mimo tento okruh se příliš nestýkal; měl hrůzu ze zábavy, která by se protáhla do pozdních hodin, i z hlučných večerních hostin, a proto se mohl přátelit pouze s těmi, kdo byli ochotni přizpůsobit se jeho zvyklostem. Naštěstí pro něho se v Highbury, do jehož farnosti patřilo panství Randalls, a na Donwellu, sídle pana Knightleyho v sousedním hrabství, mnozí tací našli. Emma ho dost často přiměla, aby někoho z vyvolených šťastlivců pozval na oběd, ale on sám měl nejraději, když se u nich sešla společnost večer, a pokud neusoudil, že je na návštěvy příliš indisponován, neuplynul snad večer, aby mu Emma nedokázala dát dohromady partičku karet.

Upřímné dlouholeté přátelství k nim přivádělo Westonovy a pana Knightleyho; u pana Eltona, mladého muže, jenž v rozporu se svými sklony žil sám, nehrozilo nebezpečí, že by odmítl lákavou výměnu své samoty za společnost v krásném salónu pana Woodhouse a úsměvy jeho půvabné dcery.

Poté následovala druhá sestava; a tu z hostů nejochotněji přijímajících pozvání sluší jmenovat paní Batesovou s dcerou a paní Goddardovou, tři dámy, které byly skoro vždy k službám, když přišlo pozvání z Hartfieldu, a které James přivážel a odvážel tak často, že to pan Woodhouse už nepovažoval za štrapáci ani pro něho, ani pro koně. Kdyby se jim bývala taková služba prokazovala jednou do roka, byl by pan Woodhouse kolem toho jistě spustil velké lamentace.

Paní Batesová, vdova po někdejším highburském vikáři, byla velice stará dáma, kterou na světě už netěšilo skorem nic krom šálku čaje a partičky karet. Žila tiše a skromňoučce se svou neprovdanou dcerou a každý s ní jednal tak ohleduplně a uctivě, jak to vůči bezbranným starým dámám v stísněných poměrech bývá pravidlem. Její dcera se těšila mezi sousedy mimořádné oblibě, navzdory skutečnosti, že nebyla ani mladá, ani hezká, ani bohatá, ani vdaná. Slečna Batesová měla nejhorší předpoklady na světě k tomu, aby si naklonila obecné mínění; nemohla spoléhat na duševní převahu, aby se prosadila, nebo aspoň ty, jimž by nebyla sympatická, zastrašila natolik, aby vůči ní zachovávali zdání zdvořilosti. V životě jí nebylo dáno chlubit se krásou ani vtipem. Za mlada ji nepotkalo nic pozoruhodného, léta zralosti věnovala péči o chřadnoucí matku a úsilí hospodařit co nejšetrněji s malým příjmem. A přece to byla šťastná žena a nikdo o ní neřekl křivého slůvka. Ten zázrak způsobila její vlastní dobrodušnost a stálá spokojenost. Nebylo snad človíčka, aby ho slečna Batesová nemilovala a jeho zájem jí neležel na srdci; u každého viděla jen dobré vlastnosti; sama se pokládala za přešťastnou bytost, jíž dal Osud do (...)

(......)