Jane Austenová

EMMA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

40. kapitola

Pár dní po zmíněném dobrodružství přišla Harriet k Emmě na návštěvu: držela v ruce jakýsi balíček, a když se usadila, začala po krátké zaváhání takto:

"Slečno Emmo --jestli máte čas --chtěla bych vám něco povědět --vlastně jako k něčemu se přiznat --a víte, pak už to budu mít za sebou."

Emma, dost tím udivená, ji vybídla, ať jen mluví. Harriet se tvářila vážně; její výraz stejně jako její slova dávaly tušit, že půjde o něco mimořádného. "Považuji to za svou povinnost a je to i mé upřímné přání," pokračovala Harriet, "před vámi v té věci nic nezatajovat. Jelikož jsem se teď už chválabohu v jistém směru docela změnila, je na místě, abyste se to dozvěděla i vy. Řeknu jen to nejnutnější --nechci se o tom šířit víc, než je nezbytné --protože se hanbím, že jsem se tomu tak poddala, a věřím, že mě chápete."

"Ano, chápu," odvětila Emma, "aspoň doufám."

"Jak jsem si jen mohla takovou dobu tak hloupě vymýšlet...!" zvolala Harriet z hloubi duše.

"Připadá mi to teď jako šílenství. Vždyť na něm není vůbec nic zvláštního. Už mi na tom nezáleží, jestli ho potkám, nebo ne --ledaže z nich dvou víc nechci potkat jeho --opravdu bych si radši kdovíjak zašla, jen abychom se vyhnuli --a paní vůbec nezávidím. Ani ji neobdivuju, ani jí nezávidím jako dřív: jistě je okouzlující, prosím, já to uznávám, ale podle mého má zlomyslnou a nepříjemnou povahu --do smrti nezapomenu, jak po mně onehdy loupla očima! --Ujišťuji vás ale, slečno Emmo, že k ní nechovám zášť. --Ne, ať jsou spolu moc a moc šťastni, mně už se nad tím srdce ani jednou nesevře. A abych vám dokázala, že mluvím pravdu, tak teď zničím --co jsem měla zničit už dávno --co jsem vůbec neměla uschovat --to teď vím moc dobře." (Při těch slovech se zarděla.) "Teď to všechno zničím --a usmyslela jsem si, že to udělám před vámi, abyste viděla, že jsem už dostala rozum. Uhádnete, co je v tomhle balíčku?" zeptala se s provinilým pohledem.

"Nemám nejmenší zdání. --Daroval vám někdy něco?"

"Ne --nedá se tomu říkat dárky, ale jsou to věci, které pro mně mívaly velkou cenu." Ukázala jí balíček zblízka a Emma zjistila, že je nadepsán NEJVZÁCNĚJŠÍ

DRAHOCENNOSTI. Popadla ji opravdová zvědavost. Přihlížela netrpělivě, jak Harriet rozbaluje balíček. Pod hojnými vrstvami staniolu se objevila krásná dárková bonboniérka. Harriet ji otevřela: byla pečlivě vystlaná jemnou vatou, ale krom té vaty v ní Emma viděla jen kousíček náplasti.

"Teď už si jistě vzpomenete," řekla Harriet.

"Pámbuví, že ne."

"Jézusmankote! To bych si nepomyslela, že vám vypadne z hlavy, co se právě tady v tomhle pokoji odehrálo s náplastí, jak jsme se tu sešli tenkrát skoro naposledy! --Bylo to jen pár dní předtím, než jsem dostala tu hnisavou angínu --těsně než přijeli Knightleyovi z Londýna --dokonce snad právě ten večer. Nevzpomínáte si, jak se řízl vaším novým perořízkem, a vy jste mu poradila, aby si to zalepil náplastí? --A jelikož jste neměla žádnou po ruce a věděla jste, že já ji s sebou nosím, požádala (...)

(......)