Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

PÝCHA A PŘEDSUDEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 13

"Doufám, že jste na dnešek poručila dobrý oběd, má drahá," pravil pan Bennet nazítří u snídaně své choti, "neboť se domnívám, že se dnes v poledne nesejdeme pouze v úzkém kruhu rodinném."

"A kdo by tu měl být, manželi? Na mou věru, nevím o žádné návštěvě, ledaže by se tu náhodou zastavila Charlotte Lucasová, a pro ni jsou naše obědy až dost dobré. Pochybuji, že by měla často takové doma."

"Návštěva, o níž hovořím, je pán, cizí pán."

Paní Bennetové zajiskřilo v očích. "Cizí pán! Že on to bude pan Bingley! Ale, Jane - ani slůvkem se nezmínit, i ty šelmičko jedna! Nu, pana Bingleyho uvítám jistě nesmírně ráda. Jen kdyby - můj ty bože! to je malér! Dnes nebude k dostání ryba. Zazvoň, Lydie, děvenko zlatá, musím si okamžitě promluvit s Hillovkou."

"Není to pan Bingley," pravil její manžel, "ale pán, kterého jsem ještě v životě neviděl." Jeho slova vzbudila všeobecný údiv a způsobila, že měl to potěšení být zahrnut zvědavými otázkami své choti a pěti dcer najednou.

Chvíli se bavil jejich zvědavostí a pak jim poskytl vysvětlení.

"Asi před měsícem jsem dostal tento list a asi před čtrnácti dny jsem na něj odpověděl, neboť jsem to považoval za záležitost delikátní, jíž bude třeba od počátku věnovat pozornost. Pisatelem je pan Collins, můj bratránek, jenž vás po mé smrti může vyhnat z tohoto domu, jakmile se mu zlíbí."

"Ach, drahý manželi," zvolala jeho choť, "nedrásejte mi srdce takovými slovy! Nemluvte prosím o tom odporném člověku. Je to největší nespravedlnost pod sluncem, že vaše panství nezdědí vaše děti, a já na vašem místě bych se byla už dávno vynasnažila něco v té věci učinit."

Jane s Elizabeth se pokusily objasnit jí znovu ustanovení osudné poslední vůle. Nepokoušely se o to poprvé, ale s paní Bennetovou nebyla rozumná řeč a nadále hořce lamentovala, jaká je to nespravedlnost vydědit pět dcer a připsat jmění člověku, do kterého stejně nikomu nic není.

"Je to ovšem hrdelní zločin a pan Collins nikdy neodčiní svou vinu, že zdědí Longbourn. Dovolíte-li, přečtu jeho dopis, a snad k němu budete milosrdnější, až uslyšíte, jak se vyjádřil."

"Ne, to jistě nebudu; pokládám to za nehoráznou drzost, že si vám vůbec troufá psát, pokrytec jeden. Nemám ráda falešné přátele. Proč s vámi nesetrvá ve při jako jeho nebožtík otec?"

"Ba právě, proč; ale synovské svědomí ho kvůli tomu trápí, jak hned zvíte."

Hunsford u Westerhamu, Kent dne 15. října

Vážený pane!

Neshody, které trvaly mezi Vámi a mým ctěným zesnulým otcem, mne vždy velice trápily a od té doby, kdy mi k mému žalu odešel, jsem si často prával, abych mohl překlenout propast mezi námi, avšak nějaký čas mi v tom bránily jisté pochybnosti, neboť jsem se obával, zda by to nevypadalo jako neúcta kjeho památce, kdybych se sblížil s někým, s nímž on odjakživa ráčil být znepřátelen. - "Slyšíte to, paní choti." - Nyní jsem se však už v té věci rozhodl, neboť jsem byl o velikonocích vysvěcen a měl jsem to štěstí a dostalo se mi té cti, že mne přijala pod (...)

(......)