Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

PÝCHA A PŘEDSUDEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 17

Nazítří svěřila Elizabeth Jane, co se odehrálo mezi ní a panem Wickhamem. Jane ji vyslechla s údivem a starostlivým zájmem - nemohla se smířit s myšlenkou, že by byl pan Darcy tak málo hoden přátelství pana Bingleyho; na druhé straně však při své povaze nedokázala pochybovat o věrohodnosti na pohled tak sympatického mladého muže, jako byl Wickham. Pouhá možnost, že byl skutečně vystaven takovému protivenství, v ní vzbuzovala vřelý soucit, a tak nezbývalo než si zachovat dobré mínění o obou, obhajovat každého zvlášť a přičíst na vrub náhodě a omylu to, co se nedalo vysvětlit jinak.

"Jsem přesvědčena, že se oba stali obětí nedorozumění," pravila. "Jak k tomu došlo, to nemůžeme tušit. Snad zasáhl nějaký prostředník tak, že se jeden druhému jevili v klamném světle. Nemůžeme si, krátce a dobře, domýšlet, jaké příčiny a okolnosti je znesvářily, aniž na toho či onoho svalíme odpovědnost."

"V tom máš tedy pravdu - ale jsem jen zvědavá, jak obhájíš ty prostředníky, co do té záležitosti zasahovali, milá Jane. Je třeba si něco vymyslet, neboť jinak budeme muset někoho odsoudit."

"Vysmívej se mi, jak chceš, já proto od svého neustoupím. Jen považ, drahá Lízinko, jaké podivné světlo by to vrhlo na pana Darcyho, kdyby se ukázalo, že se takhle zachoval k oblíbenci svého otce, jehož přislíbil zaopatřit. To je vyloučené. Nikdo, komu lidskost není cizí, kdo má úctu sám před sebou, by toho nebyl schopen. Cožpak by se v něm jeho důvěrní přátele mohli tak strašně mýlit? - Ne, to ne!"

"Dovedu si mnohem spíše představit, že bylo zneužito důvěry pana Bingleyho, než že by si byl pan Wickham vymyslel takovou historku, jako mi včera o sobě vyprávěl; měl pohotově fakta, všechno. Pan Darcy ji ostatně může vyvrátit, není-li pravdivá. Ale říkal to s tak upřímným pohledem!"

"Je to těžká věc - hrozná. Jeden neví, co si o tom myslet."

"Promiň, ale jeden ví přesně, co si o tom myslet."

Jane si však byla jista jen jedním - že se pan Bingley, bylo-li skutečně zneužito jeho důvěry - octne v trapné situaci, až se to rozkřikne.

Rozhovor obou dívek, jenž se odehrával v parku, přerušil příjezd právě některých zúčastněných osob: pan Bingley se sestrami je přišli osobně pozvat na dlouho očekávaný netherfieldský ples, který se měl konat příští úterý. Obě dámy vřele pozdravily svou drahou přítelkyni, tvrdily, že ji už neviděly dlouhé věky, a opětovně se dotazovaly, co dělala od té doby, kdy se rozloučily. Ostatním členům rodiny nevěnovaly téměř pozornost, paní Bennetovou přehlížely, pokud to jen šlo, s Elizabeth sotva prohodily pár slov, na ostatní vůbec nepromluvily. Zakrátko opět odjely - zvedly se tak rychle, že bratra úplně zmátly, a odspěchaly, jako by užuž chtěly být z dosahu zdvořilosti matky Bennetové. Netherfieldský bál byl pro všechny ženy v rodině představou nadobyčej lákavou. Paní Bennetová ráčila usoudit, že pan Bingley pořádá ples na počest její nejstarší dcery, a zvlášť jí polichotilo, zeje přišel pozvat osobně, místo aby poslal (...)

(......)