Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

PÝCHA A PŘEDSUDEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 4

Jane se opatrně vyhýbala chvalozpěvům na pana Bingleyho, avšak když se octla s Elizabeth mezi čtyřma očima, přiznala, zeji velice zaujal.

"Takhle si představuji mladého člověka," pravila, "rozumného, příjemného, veselého; nepoznala jsem ještě tak šťastnou povahu! Chová se nenucené a přitom dokonale uhlazeně!*'

"A je dokonce i hezký," odpověděla Elizabeth, "což by mládenci rovněž měli být, pokud to jen trochu jde. Je tedy všestranně bez vady."

"Velice mi zalichotilo, že mě požádal o tanec podruhé. Nečekala jsem takovou poklonu."

"Ne? Já ji čekala za tebe. V tomhle se od sebe lišíme. Tebe poklona vždycky překvapí, mne nikdy. Přirozeně že měl chuť si s tebou ještě zatančit. Není slepý, aby si nevšiml, že jsi pětkrát krásnější než kterékoli jiné děvče v sále. Na to nemusí být ještě dvorný. Ne, je skutečně velice milý a dávám ti svolení, aby se ti líbil. Však už se ti líbili mnohem hloupější muži."

"Ale Lízinko!"

"Je to pravda! Jsi hned hotova myslet si o každém to nejlepší. Nikdy nevidíš na nikom ani chybičku. V tvých očích je celý svět dobrotivý a laskavý. Ještě jsem nezažila, že bys o někom řekla něco nepříjemného."

"Nechci nikoho neuváženě odsuzovat, avšak netajím se s tím, co si myslím."

"To vím, a právě tenhle fakt mě uvádí v úžas. Jsi přece dost rozumná, a přitom tak slepě přehlížíš pošetilosti a hlouposti ostatních! Předstíraná upřímnost je častý jev - člověk se s ní setká dnes a denně. Ale soudit takhle upřímně bez předstírání a bez postranních úmyslů - vzít si z povahy každého člověka jen ty dobré rysy a ještě je vykrášlit a o těch špatných pomlčet - to dokážeš jen ty. Tobě se tedy zamlouvají i sestry toho člověka, což? Ty však nemají tak šťastnou povahu jako on."

"Jistěže ne, aspoň ne na první pohled. Ale když si s nimi povídáš, jsou velmi milé. Slečna Bingleyová se nastěhuje k bratrovi a povede mu domácnost; a musela bych se moc mýlit, kdybychom v ní nezískali roztomilou sousedku."

Elizabeth ji mlčky vyslechla, avšak přesvědčit se nedala; na večírku Bingleyovy sestry rozhodně nevyvinuly žádné úsilí, aby byly k někomu milé, a jelikož Elizabeth měla víc bystrozraku a méně poddajnosti v povaze než její sestra, a nadto její mínění neovlivňoval žádný osobní zájem, neviděla, proč by jim měla být nějak obzvlášť nakloněna. Jistěže to byly jemné dámy, nechyběl jim vtip, když byly dobře naložené, dokázaly se chovat přívětivě, když jim na tom záleželo, ale byly pyšné a sobecké. Měly jistý půvab, vzdělání se jim dostalo v jednom z prvních soukromých londýnských penzionátů, každá vlastnila dvacet tisíc liber, zvykly si utrácet víc, než si mohly dovolit, a stýkaly se s urozenými lidmi. Měly tedy všechny předpoklady k tomu, aby si toho o sobě myslely mnoho a o ostatních pramálo. Pocházely z vážené severoanglické rodiny, kterážto skutečnost (...)

(......)