Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

PÝCHA A PŘEDSUDEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 43

Už cestou vyhlížela Elizabeth s nepopiratelným rozechvěním pemberleyské lesy, a když konečně zahnuli do vrat, zmocnil se jí velký zmatek.

Zámek obklopoval rozsáhlý park, který obsahoval řadu různých pásem. Vjeli vchodem na jednom z nejníže polozených míst a hezkou chvíli je vedla cesta krásným lesem, který se táhl do velké dálky.

Elizabeth mlčela, neboť ji příliš zaměstnávaly vlastní myšlenky, avšak neušlo jí ani jedno pozoruhodné místo, kochala se každou vyhlídkou. Asi půl míle cesta pozvolna stoupala a pak se octli na vršku, kde les končil a kde okamžitě upoutal návštěvníkovu pozornost pemberleyský zámek na protějším svahu údolí, kam se cesta dosti prudce svažovala. Byla to rozlehlá kamenná rezidence, půvabně zasazená do svahu a vzadu ohraničená pásmem lesnatých vršků; vpředu se čirá přírodní říčka rozlévala do šíře, ale zřejmě bez umělého zásahu. Její břehy nebyly ani regulované, ani přehnaně zdobené. Elizabeth byla okouzlena. V životě neviděla scenérii, kterou by byla příroda obdařila štědřeji a kde by byla méně zasáhla necitlivá lidská ruka. I ostatní dali průchod vřelému obdivu, a v té chvíli měla pocit, že být paní na Pemberley by přece jen nebylo tak docela k zahození.

Sjeli s kopce a přes most se blížili k vchodu, a zatímco si prohlíželi zámek zblízka, zmocnily se jí obavy, nesetká-li se tu s majitelem toho všeho. Hrozila se možnosti, že se pokojská zmýlila. Požádali, aby si směli zámek prohlédnout, a byli vpuštěni do vstupní síně, a než se dočkali hospodyně, měla Elizabeth dost času na úvahy, kde se to vlastně octla. Přišla hospodyně: starší, na pohled spořádaná žena, mnohem prostší a mnohem přívětivější, než by byla čekala. Následovali ji do jídelny. Byla to velká, příjemně řešená síň, skvostně zařízená. Elizabeth ji letmo přelétla pohledem a přistoupila k oknu, aby se potěšila vyhlídkou. Lesy lemovaný kopec, odkud přijeli, získal z odstupu na majestátnosti a lahodil oku. Okolní pozemky skýtaly ve všech směrech vábný pohled a Elizabeth vnímala se zalíbením celé panoráma, říčku, stromy roztroušené podél jejích břehů, údolí táhnoucí se, kam jen oko dohlédlo. Jak procházeli ostatními pokoji, měnila se přírodní seskupení, ale z každého okna bylo možno spatřit něco krásného. Všechny pokoje byly vznosné a působivé, jejich zařízení odpovídalo zámožnosti majitele, ale Elizabeth obdivovala jeho vkus, zeje nedal zařídit přehnaně honosně a vznešeně, takže působily méně ohromujícím, ale ve skutečnosti přitažlivějším dojmem než zařízení na Rosingsu.

"A tady jsem mohla být paní," pomyslela si. "Tyto místnosti by mi byly důvěrně známé!

Místo abych šije prohlížela jako cizí návštěvnice, mohla jsem se z nich těšit jako ze svého domova a strýčka s tetinkou tu uvítat co své hosty. Ale ne, - " vzpamatovala se - "to by nesmělo být, strýček s tetičkou by pro mne byli ztraceni, nesměla bych šije pozvat." Dobře, že si to uvědomila - zahnala tím něco velmi podobného lítosti. Byla by se moc ráda ujistila, je-li pán domu (...)

(......)