Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

PÝCHA A PŘEDSUDEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 51

Nadešel sestřin svatební den a Jane s Elizabeth podléhaly patrně daleko většímu rozrušení než nevěsta sama. Poslali jim naproti kočár do - a očekávali je k večeři. Starší sestry Bennetovy se hrozily jejich příjezdu, zvláště Jane, která přisuzovala Lydii ty pocity, které by byla prožívala ona, kdyby se byla tak provinila, a nyní trpěla při pomyšlení, co sestra asi zakouší. Přijeli. Celá rodina se shromáždila v ranním salónku, aby je uvítala. Široký úsměv pokrýval tváře paní Bennetové, když kočár zastavoval před vraty, její manžel zůstával neotřesitelně zachmuřen, dcery vylekané, ustarané, rozpačité.

Lydiin hlas zahlaholil v hale, dveře se rozletěly, vběhla do místnosti. Matka jí vykročila vstříc, objala ji a celá blažená ji vítala; pro Wickhama, který následoval svou choť, měla pohotově stisk ruky i sladký úsměv a čile jim blahopřála: zřejmě neměla nejmenší pochybnosti o jejich budoucím štěstí. Pan Bennet, k němuž pak přistoupili, je nepřijal zdaleka tak srdečně. Zatvářil se ještě přísněji a sotva pohnul rty. Bezstarostná sebejistota mladých novomanželů jej skutečně pobouřila. Elizabeth byla znechucena, dokonce i Jane to otřáslo. Lydia se ani za mák nezměnila - zůstávala nespoutaná, panovačná, divoká, hlučná a nezastrašena. Pobíhala od sestry k sestře, aby jí blahopřály, a když se konečně všichni usadili, rozhlížela se dychtivě po pokoji, všimla si nějaké drobné změny a se smíchem poznamenala, že už uplynulo hodně vody, co tu byla naposled.

Wickham neprojevoval o nic větší stísněnost než ona, ale uměl být vždy tak příjemný, že kdyby se jeho charakteru ani jeho ženitbě nedalo nic vytknout, byl by je svými úsměvy a sladkými řečičkami, jimiž se přihlašoval do rodiny, dočista okouzlil. Elizabeth předtím přece jen nepředpokládala, že by tuto situaci zvládl s takovou bravurou, ale ted si sedla a umiňovala si v duchu, že napříště už nebude počítat se žádnou hranicí pro drzosti drzého člověka. Ona se červenala a Jane se červenala, kdežto tváře těch dvou, kteří zavinili jejich rozpaky, nedoznaly změny.

V rozhovoru nedocházelo k trapným odmlkám. Nevěsta i její matka měly řečí jako vody a Wickham, který shodou okolností seděl vedle Elizabeth, se začal vyptávat na okolní známé s dobrosrdečnou pohodou, kterou ve svých odpovědích nedokázala napodobit. Oba měli zřejmě mimořádně šťastné povahy. Žádná vzpomínka z minulosti je netížila a Lydia sama od sebe zaváděla rozhovor na věci, o nichž by se její sestry nebyly zmínily ani za živý svět.

"Jen si představte, že jsem tu tři měsíce nebyla!" zvolala. "Mně to tedy připadá sotva jako čtrnáct dní, ale že se za tu dobu stalo věcí! Můj ty světe, to by mě bylo ani ve snu nenapadlo, že si s sebou přivedu manžela, až se vrátím! Ačkoli isem si myslela, že by to byla velká legrace."

Otec pozdvihl zrak, Jane prožívala muka, Elizabeth pohlédla výmluvně na Lydii, ale ta nikdy neviděla ani neslyšela nic, co sejí nehodilo do krámu, a vesele pokračovala: "Poslyšte, mamičko, jestlipak tady lidé (...)

(......)