Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

PÝCHA A PŘEDSUDEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 54

Jakmile za nimi zapadly dveře, vyběhla Elizabeth na čerstvý vzduch, aby se vzpamatovala - čili aby zahnala chmury úvahami, které je bezpečně přivolají. Pan Darcy ji svým počínáním udivil i zklamal.

"Jestli sem přijel jenom mlčet a tvářit se vážně a lhostejně," říkala si v duchu, "proč sem vůbec jezdil?"

Nedokázala si to vyložit tak, aby ji to potěšilo.

"K strýčkovi a tetičce v Londýně dokázal být stále stejně milý a pozorný, proč tedy ne ke mně? Bojí-li se mě, proč sem chodí? Nestojí-li už o mě, proč mlčí? Proč mě takhle trápí?

Pustím ho zkrátka z hlavy."

Své odhodlání na krátký čas nedobrovolně dodržela, protože ji dohonila sestra, z jejíhož radostného výrazu bylo lze soudit, že ji návštěva uspokojila víc než Elizabeth.

"První setkání mám za sebou, a ted jsem docela klidná," pravila. "Dokázala jsem to, a napříště už mě jeho příchod nemůže uvést do rozpaků. Jsem ráda, že přijde v úterý na oběd; aspoň všichni uvidí, že se s ním běžně stýkám jako s obyčejným známým."

"Ano, přímo s nadobyčej obyčejným," odvětila Elizabeth s úsměvem. "Jane, Jane, dej si dobrý pozor!"

"Ale, Lízinko, přece si nemyslíš, že bych byla ještě tak pošetilá, aby mi hrozilo nějaké nebezpečí."

"I myslím: hrozí ti velikánské nebezpečí, že se do tebe znovu zamiluje až po uši." S pány se až do úterka neviděli, a paní Bennetová zatím pilně spřádala blažené vidiny, které Bingley za půl hodiny svou dobrou náladou a slušností znovu probudil k životu. V úterý se shromáždila v Longbournu početná společnost a oba nejdůležitější hosté dorazili jako praví sportovci v dobrém čase. Když se objevili v jídelně, čekala Elizabeth napjatě, zaujme-li Bingley to místo, které si při všech dřívějších společenských příležitostech vždy vyhradil, totiž po boku její sestry. Její předvídavou matku to rovněž napadlo, a proto ho zapomněla uvést ke stolu sama. Sotva překročil práh, jako by zaváhal, ale Jane náhodou vzhlédla, náhodou se usmála a to stačilo - usedl vedle ní.

Elizabeth se vítězoslavně zadívala na jeho přítele. Ušlechtile to přehlédl, což by si byla mohla vykládat tak, že dal Bingleymu své požehnání, kdyby byla nepostřehla, že i on vzhlédl k panu Darcymu a poplašeně se na něho zašklíbil.

Při večeři se dvořil Jane sice trochu zdrženlivěji než předtím, ale Elizabeth usoudila, že kdyby se jim do toho nikdo nemíchal, došli by oba brzy svého štěstí.

Neodvažovala se vyvozovat z toho dalekosáhlé závěry, ale přece ji to potěšilo. Však to byl také jediný důvod k spokojenosti, protože jinak se jí nic nedařilo. Pan Darcy seděl až na druhém konci stolu po boku její matky. Věděla, že z toho mají oba pramalou radost a že se jeden druhému nezavděčí. Na tu dálku nemohla slyšet, co si povídají, ale viděla, jak zřídka něco prohodili, a vždy jen nějakou chladnou zdvořilostní frázi, čím byla její matka k němu nemilostivější, tím víc tížilo Elizabeth vědomí, co mu dluhují, a znovu a znovu si říkala, že by dala všechno na světě, kdyby mu směla říci, že. jeho (...)

(......)